60 C 157/2025-44 – Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 31 060 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit též souhrnný poplatek ve výši 15 460 Kč v měsíčních 14 splátkách po 2 390 Kč. Poslední splátku měl žalovaný uhradit dne , datum, . Na tento úvěr žalovaný zaplatil celkem částku ve výši 11 400 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se oprávněným k vymáhání nároku vůči žalovanému namísto právní předchůdkyně stala žalobkyně.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, platí, že není-li stanoveno jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav.5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne , datum, smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč. V této smlouvě si smluvní strany ujednaly, že žalovaný bude splácet také úrok v pevné výši 913 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 8 820 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 2 487 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 240 Kč. Celková dlužná částka tak činila 33 460 Kč. Žalovaný se zavázal splácet celkovou dlužnou částku ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Zápůjční úroková sazba, RPSN, při této délce trvání úvěru činila 272,44 % (zjištěno z: smlouvy o úvěru s předpisem splátek, žádost o úvěr ze dne , datum, ).6. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 11 400 Kč. Poslední splátka úvěru měla zaplacena do , datum, (zjištěno z: transakční historie).7. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to z informací sdělených a předložených přímo žalovaným a z dostupných systému právní předchůdkyně žalobkyně (zjištěno z: pracovní smlouva, dohoda o změně pracovní smlouvy, výpis z běžného účtu, výplatní pásky).8. Pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z: smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky, výpis z obchodního rejstříku žalobce).9. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek (zjištěno z: předžalobní výzva, včetně dokladu o odeslání).10. Výše průměrné úrokové sazby v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností nad 1 rok do 5 let byla v lednu 2023 6,91 % p.a. (viz databáze ČNB ARAD).11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto.12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zákoník“), platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. V § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že „Úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá“.14. Dle § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že „Úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.“15. Dle § 1970 obč. zákoníku platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“16. Dle § 580 odst. 1 obč. zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.17. Dle § 588 obč. zákoníku určuje, že „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“18. Dle § 1879 obč. zákoníku platí, že „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“19. Dle § 576 obč. zákoníku platí, že „Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.“20. Dle § 2991 obč. zákoníku platí, že „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“21. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.22. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou soud kvalifikuje jako smlouvu o úvěru podle § 2395 an. obč. zákoníku, přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje se rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.26. Na základě skutečností uvedených výše vzal soud za prokázané, že věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný jej měl vrátit v 14měsíčních splátkách po 2 390 Kč, tj. celkem částku ve výši 33 460 Kč. Současně bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu byl úvěr poskytnut, a žalovaný na dluh uhradil částku ve výši 11 400 Kč.27. Soud se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 obč. zákoníku, pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 a další rozhodnutí na