60 C 167/2025-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 155 680,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 187 900 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem 11,5 % p. a. v pravidelných 60měsíčních splátkách po 4 223 Kč splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal vyčerpat částku úvěru do , datum, . Žalovaný částku úvěru vyčerpal dne , datum, . Posléze přestal žalovaný hradit splátky. Žalobkyně proto zaslala žalovanému dne , datum, výzvu ke splacení dluhu, a to nejpozději do , datum, . Zároveň byl žalovaný ve výzvě poučen o důsledcích nezaplacení dlužné částky ve stanoveném termínu. Žalovaný však zůstal nekontaktní a ničeho neuhradil. Ke dni , datum, byl proto úvěr zesplatněn. Dne , datum, byla žalovanému zaslána předžalobní výzva s výzvou k plnění do , datum, . Žalovaný na výzvu nereagoval a ničeho nezaplatil. Žalobkyni vznikla vůči žalovanému pohledávka skládající se z částky 152 628,85 Kč (coby nesplacené části jistiny úvěru), dále z částky 20 880,12 Kč (coby kapitalizovaného výpůjčního úroku z dlužné nesplacené jistiny úvěru), dále z částky 5 468,08 Kč (coby kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení) a částky 3 052 Kč (úvěrové poplatky). Zároveň vznikl žalobkyni nárok na uhrazení úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 152 628,85 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyni vznikl vůči žalovanému rovněž nárok na úroky z prodlení z dlužné částky ve smyslu ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Před uzavřením Smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, úvěruschopnost žalovaného (prostřednictvím dalších registrů a databází) a jeho celkovou finanční situaci.2. Žalovaný se k žalobě a tvrzení v ní uvedených nevyjádřil a zůstal zcela nečinný.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je občan cizího státu. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná mezinárodní smlouva, kterou by mezi sebou Česká republika a Kazachstán uzavřely a která by se ve smyslu článku 307 odst. 1 Smlouvy o založení ES použila místo nařízení Rady Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, posuzoval soud svou pravomoc nejprve podle citovaného nařízení, které se vzhledem k zásadě přednostní aplikace komunitárního práva má aplikovat přednostně před ustanovením § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů. Podle článku 4 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky.4. Soud ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se v určené lhůtě k tomuto postupu nevyjádřil a soud tak předpokládal jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 187 900 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokovou sazbou 11,5 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách po 4 223 Kč, a to vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal čerpat úvěr do 1. 6. 2023 a splatit jej nejpozději do 15. 5. 2028. Nedílnou součástí Smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Poslední splátku žalovaný uhradil dne 15. 11. 2024 (Smlouva o úvěru, Historický výpis úvěrů, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Sazebník KB pro občany, Všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný částku úvěru čerpal dne 25. 5. 2025. Žalovaný byl dopisem ze dne 14. 5. 2025 upozorněn na nedoplatek a současně upozorněn, že pokud nebude dlužná částka nejpozději do 2. 7. 2025 uhrazena, bude k tomuto dni celý úvěr zesplatněn (výzva k okamžitému splacení dluhu). Žalovanému byla dne 17. 7. 2025 zaslána předžalobní upomínka (předžalobní výzva). Žalovaný na výzvy nereagoval a ničeho neuhradil.7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 187 900 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokovou sazbou 11,5 % ročně v pravidelných měsíčních plátkách po 4 223 Kč, a to vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 15. 11. 2024, dále již neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by úvěr žalobkyni řádně splatil. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. Rozsudku. Současně s ohledem na prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky, jež je tvořeno zákonným úrokem z prodlení z částky 152 628,85 Kč od 11. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 20 880,12 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 468,08 Kč.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 34 505,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 228 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 152 628,85 Kč, sestávající z částky 7 340 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), b) a. t.), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 23 370 Kč ve výši 4 907,70 Kč.16. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.