26 C 590/2020-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15.10.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 540 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že v souladu § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobkyně, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagoval, žalobkyně jej dle shora cit. zákona zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobkyní informován. Shora popsaným jednáním se stal žalovaný poplatníkem televizního poplatku ze zákona a současně žalovanému vznikla povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný této své povinnosti nedostál, když nezaplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období od října 2019 do ledna 2020 ve výši 540 Kč. Žalobkyně vyzvala písemně žalovaného, aby uhradil celkovou dlužnou částku, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. Žalobkyně je oprávněna požadovat na základě předpisů občanského práva úrok z prodlení a současně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tedy k datu 15.10.2020. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkovou částku ve výši 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 46,04 Kč. 2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá skutkový závěr, že žalovaný se stal poplatníkem televizních poplatků ze zákona, když nijak nereagoval na výzvu žalobkyně, zda je držitelem televizního přijímače, a proto byl zařazen do evidence poplatníků s tím, že povinnost platit televizní poplatky mu vznikla od října 2019. Žalovaný nijak nesporoval vznik této své povinnosti a že žalobkyni neuhradil řádně a včas televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč za období října 2019 do ledna 2020, a to ani přesto, že byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky výzvami ze dní 15.3.2020 a 27.5.2020 a výzvou ze dne 15.7.2020. 4. Podle ust. § 3 odst. 4 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon č. 348/2005 Sb.“), Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle ust. § 6 zák. č. 348/2005 Sb. měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle ust. § 10 zákona č. 348/2005 Sb. nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 5. Vzhledem ke shora uvedenému ve spojení s citovanými ustanoveními zák. č. 348/2005 Sb., soud dospěl k závěru, že žalovaný od října 2019 poplatníkem televizního poplatku, v důsledku čehož mu dle ust. § 3 odst. 4 ve spojení s ust. § 7 odst. 3 zák. č. 348/2005 Sb. vznikla povinnost hradit žalobkyni televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za televizní přijímač. Jelikož žalovaný svou zákonnou povinnost ani přes výzvy ze strany žalobkyně neplnil, když žalobkyni dosud nezaplatil televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč za období od října 2019 do ledna 2020, tj. televizní poplatky v celkové výši 540 Kč (135 Kč x 4 měsíců), vzniklo žalobkyni dle ust. § 10 zák. č. 348/2005 Sb. právo domáhat se zaplacení dlužného televizního poplatku, včetně příslušenství u soudu. S ohledem na shora uvedené soud shledal podanou žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O příslušenství dlužné částky soud rozhodl podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení z jednotlivých dlužných plateb televizního poplatku za období od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku (vždy od 16. dne v měsíci, v němž nebyly poplatky zaplaceny) do 15.10.2020 v kapitalizované výši 46,04 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 2 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, a ust. §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky, a 2 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. b/ uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 126 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).