18 C 12/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 24. 8. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované dne 24. 6. 2020 ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet žalované č. [bankovní účet] úvěr ve výši 5 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 24. 7. 2020. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované a schválila jí kreditní rámec dle disponibilního příjmu žalované. Smlouva byla mezi účastnicemi uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa], kde žalovaná vyplnila žádost o úvěr a potvrdila souhlas se smlouvou zaškrtnutím příslušného políčka. Své identifikační údaje žalovaná potvrdila tím, že zpřístupnila žalobkyni přes službu [anonymizováno] informace o svém bankovním účtu a jeho majiteli. Souhlas s uzavřením smlouvy následně žalovaná potvrdila SMS kódem. Žalobkyně má dle smlouvy nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 210 Kč, který obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou s poskytováním úvěrů žalobkyní, dále náklady vznikající žalobkyni v související s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, dále náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro žalobkyni. Žalobkyně má dále nárok na poplatek ve výši 194 Kč za sjednanou volitelnou službu„ [anonymizováno]“. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny 5 500 Kč a uvedených nesplacených poplatků 1 404 Kč. Žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná žalobkyní marně vyzývána předžalobní upomínkou ze dne 30. 12. 2020. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaná pod svým dřívějším příjmením„ [příjmení]“ uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, žalovaná je ve smlouvě označena svým rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou trvalého pobytu a doručovací adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její bankovní účet bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 5 500 Kč, který se žalovaná zavázala s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 210 Kč vrátit v jediné splátce ve výši 6 904 Kč do 24. 7. 2020. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 22 % z půjčené částky. Žalovaná si zvolila doplňkovou službu„ [anonymizováno]“ za poplatek 165 Kč a informační SMS servis za 29 Kč měsíčně. Volitelná služba„ [anonymizováno]“ za poplatek 165 Kč obnáší vyplacení finančních prostředků do tří minut od schválení. Zápůjční úroková sazba činila 0 % denně. RPSN činila 987,22 %. Žalovaná smlouvu potvrdila prostřednictvím SMS kódu. 5. Žalovaná žalobkyni při uzavírání smlouvy zaslala fotografii svého občanského průkazu a poskytla jí přes systém [anonymizováno] přístup k údajům svého bankovního účtu č. [bankovní účet]. Z výpisu z účtu je patrné, že minimálně od října 2019 na tento účet přichází pravidelný příjem, zřejmě mzda, od společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno]. Za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru byl na účtu kladný zůstatek – výdaje nikdy nepřevýšily příjmy: v březnu 2020 činily odchozí platby 12 089,26 Kč, příchozí pak 12 186,57 Kč; v dubnu 2020 pak odchozí 60 006,58 Kč a příchozí 64 508 Kč a v květnu 2020 odchozí 115 966 Kč a příchozí 120 581,36 Kč s tím, že mezi odchozí platby jsou započteny i výběry hotových prostředků z bankomatu. 6. Žalobkyně dne 24. 6. 2020 převedla na účet žalované uvedený ve smlouvě částku ve výši 5 500 Kč označenou jako„ [příjmení] [jméno] [anonymizováno]“. 7. Žalovaná na svůj závazek ze smlouvy o úvěru ničeho neuhradila. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná marně vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 30. 12. 2020 odeslaným na adresu žalované téhož dne. Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 110 odst. 2 věty první ZoSÚ obsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, která je nižší, než odpovídá informaci o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, snižuje se celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, tak, aby odpovídala zápůjční úrokové sazbě uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl prostřednictvím elektronických prostředků (§ 562 odst. 1 o. z.) právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal § 84 an. ZoSÚ, a dle smluvního ujednání žalované úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaná svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnila a úvěr ve stanovené době nesplatila, a proto má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté a ani částečně nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 500 Kč. 12. Soud se zabýval jednotlivými dalšími tvrzenými nároky žalobkyně z úvěrové smlouvy, a to nárokem na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 210 Kč a poplatek 194 Kč za volitelnou službu spočívající v okamžitém vyplacení peněžních prostředků. Co se týká druhého z uvedených poplatků, jde o volitelnou službu, které se žalovaná rozhodla využít, a žalobkyně ji zaplacenou službu poskytla, vzniklo jí tak právo na zaplacení sjednaného poplatku 194 Kč. Jiný názor má však soud na poplatek za poskytnutí zápůjčky, neboť, jak už z jeho názvu plyne, jedná se o odměnu za poskytnutí finančních prostředků, tedy ve své podstatě o úrok, byť se žalobkyně tomuto označení vyhýbá a v souvislosti s tím ve smlouvě zavádivě uvádí, že zápůjční úroková sazba je 0 %. Úrok ve výši 1 210 Kč z jistiny 5 500 Kč poskytnuté na 30 dní však činí ve skutečnosti 268 % ročně. V souladu se shora citovaným ustanovením § 110 odst. 2 věty prvé ZoSÚ má za takových okolností žalobkyně právo pouze na úrok v sazbě uvedené ve smlouvě, tj. ve výši 0 %. Soud proto návrhu nevyhověl co do poplatku za poskytnutí úvěru (tj. úroku z úvěru) ve výši 1 210 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z něj požadovaného a žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku). 13. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě ve zbývajícím rozsahu (co do jistiny 5 500 Kč a poplatku 194 Kč) vyhověl tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku, a to i co do zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po sjednané splatnosti úvěru, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 82,5 % a žalovaná z 17,5 %. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 65 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst