18 C 75/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 16. 11. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že se žalovaným uzavřel dne 1. 11. 2018 ve znění dodatku ze dne 31. 1. 2020 podnájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] v budově č.p [číslo] v [obec], k.ú. [část obce]. Ke dni předání bytové jednotky dne 30. 8. 2021 vznikl žalovanému dluh na nájemném a službách spojených s užíváním bytové jednotky ve výši 245 300 Kč, který žalovaný uznal co do důvodu i výše dne 30. 8. 2021 a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 8 000 Kč s tím, že v případě neuhrazení jediné splátky, se stane splatný celý dluh. Žalovaný neuhradil ani první splátku, žalobce proto celý dluh zesplatnil. Žalobce naposledy vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobcem dospěl soud k tomuto skutkovému stavu: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 1. 11. 2018 smlouvu o podnájmu bytové jednotky [číslo] v [anonymizováno] patře v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] v obci [obec], k.ú. [část obce], zapsané na [list vlastnictví] (dále jen„ Bytová jednotka“), a to na dobu určitou, žalovaný se zavázal hradit měsíčně nájemné ve výši 21 000 Kč (smlouva o podnájmu bytu ze dne 1. 11. 2018 včetně protokolu o stavu a převzetí Bytové jednotky). Podnájem Bytové jednotky žalovanému skončil ke dni 31. 12. 2020 (neprodloužení podnájemní smlouvy). Žalovaný dne 30. 8. 2021 uznal vůči žalobci co do důvodu i výše svůj dluh ve výši 245 300 Kč vyplývající z titulu neuhrazeného nájemného a služeb spojených s užíváním Bytové jednotky ke dni 30. 8. 2021 (přehled úhrad za užívání a služby Bytové jednotky a vznesené nároky za neoprávněné užívání bytové jednotky od 1. 1. 2021), který se zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 8 000 Kč, splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje měsícem září 2021, žalovaný uznal i nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení. V případě prodlení žalovaného s úhradou splátek, se stane splatný celý dluh (uznání dluhu žalovaným dne 30. 8. 2021). Naposledy byl žalovaný žalobcem k úhradě dlužné částky upomínán dopisem ze dne 18. 10. 2021, dopis mu byl odeslán následujícího dne (výzva k plnění před podáním žaloby včetně dodejky). Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2215 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Soud má v řízení za prokázané, že účastníci uzavřeli podnájemní smlouvu ve smyslu § 2201 o. z. ve spojení s § 2215 o. z., jejímž předmětem byl podnájem Bytové jednotky za tam ujednané nájemné. Podnájem Bytové jednotky žalovanému skončil ke dni 30. 12. 2020, přičemž mu vůči žalobci vznikl z důvodu neuhrazeného nájemného a služeb spojených s užíváním Bytové jednotky dluh ve výši 245 300 Kč, který žalovaný písemně co do důvodu i výše dne 30. 8. 2021 uznal a který se zavázal hradit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, což však nečinil řádně a včas. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou první splátky se stal splatný celý dluh ve výši 245 300 Kč. Na základě písemného uznání dluhu co do důvodu i výše se tak má za to, že dluh žalovaného ve výši 245 300 Kč v době uznání trval. Žalovaný by musel tvrdit i prokázat, že dluh, jehož zaplacení se žalobce žalobou domáhá, v dané době neexistoval, což však žalovaný neučinil, v průběhu řízení žádné skutečnosti nesporoval a celkovou dlužnou částku ve výši 245 300 Kč neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Žalobci tak vzniklo právo na její úhradu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I., o příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, úroky z prodlení přiznal žalobci ode dne následujícího splatnosti první splátky dle uznání dluhu, která byla splatná dne 15. 9. 2021, do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce v celkové výši 47 113 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 12 265 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 27 900 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jen„ AT“ /), z tarifní hodnoty ve výši 95 557,50 Kč za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 9 300 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 6 048 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.