24 C 184/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 7. 2. 2020 domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 98 140,29 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], dne 3. 6. 2007 smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 180 405 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit formou 60 pravidelných měsíčních plátek ve výši 6 982,36 Kč, sjednaná úroková sazba činila 12,86 % ročně. Žalovaná se s úhradou splátek dostala do prodlení a právní předchůdce žalobce proto od smlouvy v souladu s ní ke dni 11. 8. 2011 odstoupil a žalované vyúčtoval dlužnou částku. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], dlužná částka ke dni postoupení činila částku 98 140,29 Kč s příslušenstvím. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku žalobce. 2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila. 4. V řízení zjištění skutkový stav je ten, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel dne 3. 6. 2007 smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 180 405 Kč a žalovaná se zavázala úvěr sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě vrátit, spolu s veškerými poplatky (nejpozději do 3. 6. 2012), pro případ prodlení žalované účastníci ujednali povinnost žalované uhradit úrok z prodlení i smluvní pokutu (zjištěno ze smlouvy o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla [číslo] všeobecných obchodních podmínek). Právní předchůdce žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil ke dni 11. 8. 2011 z důvodu porušení všeobecných obchodních podmínek a žalované vyúčtoval celkovou dlužnou částku ke dni odstoupení ve výši celkem 98 140,29 Kč tvořenou z dlužné jistiny, poplatků a smluvní pokuty (zjištěno z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 2. 8. 2011, výsledného vyúčtování po ukončení úvěrové smlouvy [číslo]). Tato pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2019). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku). Žalovaný v řízení ani netvrdila, že by dlužnou částku zaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, obchodní zákoník (s ohledem na to, že smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdce žalobce a žalovanou uzavřena dne 3. 6. 2007), podle kterého se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky, které se žalovaná zavázala vrátit dohodnutým způsobem ve sjednané lhůtě – prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši (nejpozději do 3. 6. 2012), což však neučinila. Právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil a žalované vyčíslil dlužnou částku ve výši 98 140,29 Kč včetně smluvní pokuty ujednané podle § 544 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). Postoupení pohledávky na žalobce přitom proběhlo platně dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014, občanského zákoníku. Žalobce tak v řízení prokázal výši dlužné částky, jakož i právní titul jejího poskytnutí, žalovaná pak v řízení výše uvedené skutečnosti nijak nesporovala, zejména ani netvrdila, že by danou smlouvu neuzavřela či že by dlužnou částku zaplatila, žalovaná nesporovala ani výši dlužné částky. Soud proto žalobě zcela vyhověl, když požadované příslušenství a úroky z prodlení, přiznal ve výši podle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. s přihlédnutím k § 517 obč. zák. ode dne následujícího po dni účinnosti odstoupení od smlouvy, tj. ode dne 12. 1. 2011 do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 926 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 5 060 Kč podle § 7 a 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) ve spojení s ust. § 11 odst. 2 advokátního tarifu, z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 3 376,80 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 23 382,80 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a dle § 160 odst. 1 o.s.ř.