24 C 66/2021-49 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 15. 10. 2020 domáhá po žalovaném úhrady nezaplacených televizních poplatků s odůvodněním, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu vznikla povinnost (dle zákona č. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1.1.2016 (dále jen„ Zákon“)) přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Žalovaný tuto povinnost splnil dne [datum], avšak dále žalobci nezaplatil televizní poplatky za dobu od října 2017 do ledna 2020, a dluží tak žalobci částku 3 780 Kč. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky písemně vyzván, avšak ničeho neuhradil, žalobce proto požaduje zaplacení veškerých dlužných televizních poplatků ve výši 3 780 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení vždy z každého jednotlivého dlužného poplatku ode dne následujícího po jeho splatnosti do sepsání žaloby, tj. v kapitalizované výši 633,02 Kč. 2. Žalovaný (prostřednictvím opatrovníka) nárok žalobce zcela neuznal s tím, že žalobce předložil pouze své vlastní potvrzení o tom, že je žalovaný evidován jako plátce televizního poplatku, tedy žalobce pouze tvrdí, avšak nijak nedokládá, že se žalovaný stal držitelem televizního či rozhlasového přijímače a že se měl přihlásit jako poplatník televizního vysílání. Kromě toho měl žalovaný v rozhodném období v ČR pouze přechodný pobyt, tedy je na jeho straně dán důvod pro aplikaci osvobození od rozhlasového a televizního poplatku dle § 4 odst. 1 písm. b) Zákona, o něž zároveň požádal stejně jako o odhlášení z evidence poplatníků rozhlasových a televizních poplatků. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby, když pro případ, že by byl žalovaný nárok shledán důvodným započetl svou pohledávku spočívající v právu na vrácení televizních a rozhlasových poplatků za žalované období (z důvodu jeho osvobození od těchto poplatků). 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Žalovaný měl na území České republiky povolen přechodný pobyt v období od 2. 7. 2013 do 2. 2. 2026, přičemž od 3. 2. 2016 do 28. 2. 2017 byl hlášen na adrese [adresa]). 5. Z Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020 vystaveného žalobcem plyne pouze, že žalobce dle své evidence vedl od 11.2014 žalovaného označeného datem narození a adresou [adresa žalovaného], jako poplatníka televizního poplatku s tím, že televizní přijímač byl přihlášen tiskopisem„ přihlášení televizního poplatníka“. 6. Žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky písemně vyzýval na adrese [adresa žalovaného, poštou označená jako] neznámá“ (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 15. 3. 2020 včetně poštovní dodejky). 7. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když žádné další důkazy nebyly účastníky navrhovány. Soud jednal na základě písemné žádosti a omluvy ze dne 8. 9. 2021 v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce. 8. Právně soud věc posoudil podle § 3 odst. 2 Zákona, dle něhož je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní rozhlasový přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá rozhlasový přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. 9. Podle § 4 odst. 1 písm. b) Zákona jsou od rozhlasového a televizního poplatku osvobozeni cizinci, kterým nebylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu. 10. Žalovaný v řízení předně sporoval vznik povinnosti žalovaného zaplatit televizní poplatky, když žalobce předložil pouze vlastní potvrzení (bez podpisu žalovaného) o tom, že je žalovaný evidován jako plátce poplatku, přičemž žalovaný se měl sám jako poplatník přihlásit. Z předloženého Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2020 soud zjistil, že se jedná pouze o sjetinu tvrzené vnitřní evidence žalobce, Potvrzení odkazuje na vlastní„ Přihlášení televizního poplatníka“ z 11.2014, které však soudu nebylo předloženo. 11. V daném případě tak bylo na žalobci, aby prokázal, že žalovaný se skutečně osobně přihlásil jako poplatník televizního poplatku, a že mu proto vznikla povinnost ve smyslu § 3 a § 6 Zákona hradit televizní poplatek ve stanovené výši. A to zejména za situace, kdy bylo v řízení prokázáno (sdělením Ministerstva vnitra odboru azylové a migrační politiky ze dne 26. 10. 2020), že žalovaný v ČR neměl trvalý ani dlouhodobý pobyt, a tedy na něj dopadá osvobození od televizních poplatků dle § 4 odst. 1 písm. b) Zákona. 12. Žalobce ani jeho právní zástupce se však k nařízenému jednání soudu (po řádné a včasné omluvě) nedostavili. Soud je tak ve smyslu ust. § 118a odst. 1 odst. 3 o.s.ř. nemohl poučit o potřebě doplnit skutková tvrzení a učinit návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání v rozsahu shora uvedeném, když toto poučení náleží pouze účastníkům, či jejich právním zástupcům osobně přítomným u jednání. 13. Žalobce tak v řízení neunesl zejména břemeno důkazní ohledně toho, že by se žalovaný stal vlastníkem televizního přijímače a že by se přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Kromě toho je žalovaný jako cizinec bez povoleného trvalého nebo dlouhodobého pobytu v ČR od televizních poplatků osvobozen. Soud proto žalobu jako nedůvodnou (včetně požadovaného příslušenství) zamítl. 14. Podle ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Podle citovaného ustanovení se postupuje v případě, že účastník řízení byl zastoupen advokátem dle ust. § 30 odst. 2 o.s.ř. nebo byl zastoupen opatrovníkem dle ust. § 29 o.s.ř., pokud byl tímto opatrovníkem ustanoven advokát. V projednávané věci byla opatrovníkem žalovaného z důvodu jeho neznámého pobytu ustanovena v záhlaví specifikovaná advokátka. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení úspěšný, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly (žalovaný byl po celou dobu řízení neznámého pobytu), soud rozhodl tak, že žalovanému právo na náhradu nákladů nepřiznal (dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario). Žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný, pak soud uložil zaplatit státu náhradu nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1, když o jejich konkrétní výši bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, co bude pravomocně rozhodnuto o výši odměny opatrovníka a tato bude vyplacena.