25 C 392/2021-41 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 682,59 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou smlouvu o kontokorentu, na základě které poskytla žalované kontokorentní úvěr k běžnému účtu do výše povoleného limitu stanoveného v dispozicích ke smlouvě. Žalovaná nesplnila svou povinnost splácet čerpaný úvěr, a proto právní předchůdce převedl aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu na nově zřízený účet za účelem uhrazení pohledávky. Žalovaná přesto nesplnila svou povinnost hradit úvěr, a proto byla pohledávka zesplatněna, následně postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Ze smlouvy o flexikontu ze dne (anonymizováno) bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované služby bankovního účtu a kreditní karty (zjištěno ze smlouvy). 4. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované službu flexikredit, na základě které mohla žalovaná prostřednictvím kreditní karty čerpat peněžní prostředky až do limitu 8 000 Kč s úrokovou sazbou 19,9 % ročně (zjištěno z dispozic ze dne [datum]). 5. Z oznámení o vypovězení smlouvy ze dne 10. 9. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vypověděl smlouvu ke dni 10. 9. 2018 z důvodu dlouhodobého nepovoleného záporného zůstatku. 6. Z výpisu z úvěrového účtu ke dni 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná měla vůči právnímu předchůdci žalobkyně pohledávku po splatnosti ve výši 11 682,59 Kč. 7. Žalovaná byla dopisem ze dne 28. 2. 2020 informována o postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni. 8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 31. 3. 2020. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu, na základě které zřídil žalované bankovní účet a umožnila žalované k tomuto účtu čerpat peněžní prostředky ve výši limitu 8 000 Kč s úrokem 19,90 % ročně. Žalovaná neplnila sjednané smluvní podmínky, když nesplácela prostředky řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. 10. Ohledně právního posouzení soud postupoval podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) podle kterého není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto postupoval dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.). 11. Podle ust. § 497 a násl. obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ust. § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 13. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 obch. zák., na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 8 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila podmínky úvěrové smlouvy, právní předchůdce žalobkyně pohledávku v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnil. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni ve smyslu ust. § 1879 o. z. Žalovaná žalobkyni dlužnou částku nezaplatila, což v průběhu řízení nesporovala. O obchodním úroku ve výši 19,9 % ročně bylo rozhodnuto podle smlouvy o úvěru a o úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 824,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 682,59 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč.