28 C 331/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 16. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. K odůvodnění uvedla, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 3. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ke kreditní kartě ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžité prostředky žalobkyni vrátit v řádných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena na 2% čerpaného úvěru, přičemž výše této splátky byla žalované oznámena vždy v měsíčním výpisu úvěrového účtu. Součástí smlouvy byly také produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalovaná nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, z toho důvodu žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná doposud dlužnou částku neuhradila a nadále dluží žalobkyni částku ve výši 29 371,03 představující jistinu, smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 2 094 Kč a kapitalizované úroky z prodlení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoli k tomu byla žalobkyní vyzvána. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalované prostřednictvím kreditní karty úvěr ve výši 30 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru, výpisů z účtu). Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2% čerpaného úvěru, přičemž výše této splátky byla žalované oznámena vždy v měsíčním výpisu úvěrového účtu (zjištěno ze smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas (zjištěno z výpisů z účtu) a proto žalobkyně úvěr zesplatnila (zjištěno ze zesplatnění úvěru). Žalovaná jistinu úvěru společně s úrokem a poplatkem nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z upomínky). 4. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2665 odst. 1 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle výše uvedených ustanovení, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru formou pravidelných měsíčních splátek. Zatímco žalobkyně žalované částku poskytla, žalovaná poskytnutý úvěr se sjednaným poplatkem za jeho poskytnutí a úrokem ve lhůtě splatnosti nevrátila a ocitla se tak v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z., v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok domáhat se po žalované zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru a úrok z úvěru, nýbrž ve smyslu ustanovení. § 1970 o. z., i pokud jde o zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná svoji povinnost uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím dosud nesplnila, ačkoliv byla o úhradu žalobkyní upomenuta, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O příslušenství soud rozhodl podle ustanovení § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 259 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 500 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a předžalobní výzva, když jejich výše je dána § 14b odst. c) bod 3. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). 9. Celkové náklady žalobkyně ve výši 3 437 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).