28 C 377/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 089,51 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 25. 5. 2018 ve znění dodatku ze dne 26. 4. 2019, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní. Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni částku spolu splatit, a to nejpozději do 15. 9. 2020 spolu s úrokem ve výši 20,50% Měsíční splátka byla stanovena na 2 648 Kč, splatná každý 15. den v měsíci. Žalovaný nesplatil daný úvěr ve stanoveném termínu. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 10 288,15 Kč a poplatků ve výši 5 801,36 Kč. Žalovaný dlužnou částku uhradil pouze zčásti, dne 12.2.2020 uhradil částku 1 348,64 Kč. Zbývající část dlužné částky neuhradil, ačkoli byl k tomu upomínán. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 15. 9. 2020 společně s úrokem ve výši 20,50% prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 648 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru a dodatku, úvěrových podmínek a všeobecných podmínek). Dále si žalovaný sjednal pojištění úvěru za pravidelný měsíční poplatek ve výši 50 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru a ceníku žalobkyně). Žalovaný jistinu úvěru společně s poplatky zaplatil pouze zčásti, což v řízení nijak nesporoval. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z upomínky). 4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem nejpozději do 15. 9. 2020. Zatímco právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku poskytla, žalovaný poskytnutý úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil a ocitl se tak v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z., v důsledku čehož právní předchůdkyni žalobkyně vznikl nárok domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu s úrokem za poskytnutí úvěru, nýbrž ve smyslu ustanovení. § 1970 o. z., i pokud jde o zákonný úrok z prodlení, poplatky za zaslané upomínky a poplatku za pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím dosud nesplnil, ačkoliv byl o úhradu žalobkyní upomenut, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). 8. Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 252 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.