28 C 56/2016-362 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 10 897 980Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo. Podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky ve výši 8 094 700 Kč. V této části pak bylo řízení usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, č. j. 39 Co 81/2018-187 zastaveno. Ve výroku označeným rozsudkem soud žalovanému uložil zaplatit částku ve výši celkem 3 265 684, 51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 2 726 560 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 67 720 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 462 404,51 Kč, náklady řízení a náklady státu. Opomněl však rozhodnout o úroku z prodlení ve výši 7,75% z částky 8 097 700 od [datum] do zaplacení. Dle ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř. nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Dle ustanovení § 166 odst. 2 o. s. ř. učiní soud doplnění o část předmětu řízení rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Žalobce vzal podáním ze dne [datum] svůj nárok zpět co do částky ve výši 8 094 700 Kč. V navrhovaném petitu sice neuvedl, že na zaplacení úroku z prodlení z této částky nadále trvá, výslovně však žalobu ohledně příslušenství zpět nevzal, proto bylo řízení zastaveno pouze ohledně požadované jistiny a nikoli ohledně příslušenství, tedy úroku z prodlení ve výši 7,75% z této částky od [datum] do zaplacení. Obecně platí, že osud příslušenství pohledávky (tedy i úroků z prodlení) je závislý na osudu jistiny pohledávky. Jinak řečeno, až v závislosti na rozhodnutí o jistině pohledávky lze vyslovit konečný závěr o příslušenství pohledávky, což je dáno akcesorickou povahou tohoto nároku. Jelikož tedy ohledně samotné pohledávky, ke které úroky příslušely, bylo řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno, a v řízení nebyla existence samotné pohledávky, ani její splatnosti, tvrzena a ani prokazována, soudu nezbylo než nárok žalobce ohledně úroku z prodlení jako nedůvodný zamítnout. Žalobce se navíc z ústního jednání, na kterém se rozhodovalo dne [datum] o úrocích z prodlení, což bylo účastníkům dopředu oznámeno s výzvou, zda se k tomuto řízení chtějí osobně dostavit, omluvil a uvedl, že souhlasí, aby bylo jednáno za jeho nepřítomnosti. Jak opakovaně judikoval Městský soud v Praze (srov. např. rozhodnutí 14 Co 426/2002, ale i 39 Co 420/2007), není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ustanovení § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ustanovení § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy. Soud tedy nemohl ani žalobce poučit dle ust. § 118a o.s.ř. ohledně nedostatečných tvrzení a důkazů ohledně tohoto nároku.