31 C 53/2021-31 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 10.2.2021 domáhal vyloučení nemovité věci z exekuce s odůvodněním, že u zdejšího soudu je pod sp. zn. [spisová značka] vedena exekuce k uspokojení pohledávky žalované (oprávněné) proti povinné [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobce], a to na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku zdejšího soudu ze dne 31.5.2016, č.j. 8C 176/2015-214, ve znění opravného usnesení ze dne 19.8.2016, č.j. 8C 176/2015-237. Exekučním příkazem ze dne 15.1.2020, č.j. [číslo jednací], exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem pozemku par. č. [rok] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. č. [rok] – zahrada. Převážnou část roku se zdržuje v zahraničí a jeho kontakt s děním v ČR je omezený. V minulosti byl obchodním partnerem povinné [právnická osoba] a podílel se též na financování výstavby RD v [obec], z nichž část poté získal od povinné do svého vlastnictví. Aktuálně zjistit, že v ČR je prováděna exekuce prodejem těchto nemovitostí na základě exekučního příkazu, který byl vydán i přes to, že majitelem nemovitostí je žalobce. Zároveň zjistil, že obsah zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, je vadný a musí být zrušen. Je vyloučeno, aby byla exekuce proti povinnému prováděna prodejem nemovitostí ve vlastnictví třetí osoby. Z těchto důvodu navrhl, aby soud rozhodl, že z exekuce prodejem nemovitostech věcí vedené ve prospěch žalované proti povinné [právnická osoba], se vylučují nemovité věci a to pozemek parc. č. [rok] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] a pozemek parc. č. [rok] – zahrada, vše zapsáno na [list vlastnictví], pro [katastrální uzemí] a obec Praha, u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. 2. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala s tím, že žalobce nemá aktivní legitimaci, tj. nemá žádné právo, které nepřipouští, aby nařízená exekuce byla provedena a aby se tak postižený majetek, tj. předmětné nemovitosti v k. ú. [část obce], stal zdrojem pro uspokojení žalované coby oprávněného v exekučním řízení. Dále namítala, že žaloba je nesrozumitelná, když žalobce se v petitu domáhá vyloučení nemovitosti v k. ú. [část obce], ale v odůvodnění žaloby uvádí, že je majitelem nemovitostí v [obec]. 3. Žalobce se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ač byl k tomuto jednání řádně předvolán. Soud proto postupoval podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, přičemž vycházel z obsahu spisu i z provedených listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Při hodnocení důkazů soud postupoval podle ust. § 132 o.s.ř. podle kterého soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pokud soud provedl i jiné důkazy, než níže uvedené, pak z těchto nevyvozoval žádné skutkové ani právní závěry, neboť by to bylo pro posouzení věci nadbytečné. Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. 4. V řízení byl provedenými důkazy prokázán následující skutkový děj: Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 8C 176/2015-195 ze dne 31.5.2016 bylo rozhodnuto tak, že žalované [právnická osoba] byla uložena povinnosti zaplatit žalobkyni [právnická osoba], částku 5 137 180,09 Kč s příslušenstvím, dále povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 3 294 333,67 Kč a náklady řízení. Usnesením zdejšího soudu ze dne 19.8.2016, č.j. 8C 176/2015-237 bylo v uvedeném rozsudku opraveno identifikační číslo žalované. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8.9.2016. Usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 12.1.2021 soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], ustanovil znalecký ústav k ocenění všech nemovitých věcí ve vlastnictví povinného [právnická osoba] 5. Podle ust. § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. 6. Právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí (exekuci) je právo vlastnické, spoluvlastnické a právo poctivého držitele k věci náležející jiné osobě, než je osoba povinná v řízení o výkonu rozhodnutí či v exekučním řízení. 7. Vzhledem k tomu, že z věcného hlediska je pro výsledek jakéhokoli sporu primární otázka věcné legitimace účastníků řízení a teprve v případě, že ta je dána, je na místě zabývat se dalšími okolnostmi sporu, zkoumal soud nejprve existenci aktivní věcné legitimace žalobce, která byla žalovanou sporována. 8. Věcná legitimace účastníků řízení vyplývá z hmotného práva, přičemž jde o stav, kdy fyzická osoba či právnická osoba je subjektem práva (povinnosti), jež je předmětem řízení. V dvoustranném právním poměru, o který jde v této věci, hovoříme o věcné aktivní legitimaci na straně žalobce a věcné pasivní legitimaci na straně žalovaného. Nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce znamená, že tento není nositelem hmotného práva, o které v řízení jde, resp. jiného hmotného práva, od něhož je hmotné právo, které je předmětem řízení, odvozeno. Není-li ten, kdo jinak má způsobilost být účastníkem řízení, osobou podle hmotného práva oprávněnou a není tedy ve věci aktivně věcně legitimován, je to dle konstantní judikatury důvodem pro zamítnutí žaloby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ČR ze dne 29 [číslo], sp. zn. 3 Cz 73/82, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29.11.1994, sp. zn. 1 Co 227/94, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.2.2015, sp. zn. 22 Cdo 5252/2014). Předmětem tohoto řízení je vyloučení ve výroku uvedených nemovitostí z exekuce. Soud nahlížením do katastru nemovitostí na č. l. [list vlastnictví], [katastrální uzemí] zjistil, že vlastníkem p. č. [rok] a [rok] – jehož součástí je stavba, tedy vlastníkem nemovitostí, o něž se v tomto řízení jedná, je [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobce], a nikoliv žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce není vlastníkem předmětných nemovitostí, není ani subjektem (nositelem) hmotného práva na vyloučení těchto nemovitostí z exekuce a tedy není aktivně věcně legitimován ve věci. Z těchto důvodů soud proto žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ze dne 10.3.2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání soudu (dne 23.9.2021) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč ve výši 2 142 Kč. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.