42 C 500/2020-32 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 2.11.2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce jako fyzická osoba, měl zájem o odkup pohledávky bankovního ústavu [právnická osoba] vůči [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru, neboť tento úvěr zajišťoval jako směnečný rukojmí (aval). V této souvislosti se obrátil na žalovaného, který je advokátem ČAK, jež mu přislíbil obstarat tuto záležitost, tj. vytvořit příležitost pro odkup pohledávky a za svoje služby požadoval částku 160 000 Kč, kterou mu žalobce v květnu 2017 předal v hotovosti na adrese [adresa]. Žalovaný po čase přiznal, že svého příslibu nedostane. Z tohoto důvodu žalobce požádal žalovaného o vrácení poskytnuté částky, což žalovaný přislíbil. V uvedený den žalovaný peníze nevrátil. Později, dne 8.3.2018 žalovaný po opakovaných urgencích žalobci vrátil částku 30 000 Kč. Dne 22.6.2018 žalovaný odpověděl na sms zprávu žalobce, ve které tento žalovaného opětovně urgoval a přislíbil, že dluh vrátí nejpozději 31.7.2018, přičemž současně nabídl, že vrátí víc, a to 100 000 Kč, neboť si je vědom zpoždění. Žalobce s tímto návrhem souhlasil. Tím došlo k transformaci (novaci) původního nároku žalobce na vrácení dříve poskytnuté zálohy za služby na smlouvu o zápůjčce, čemuž napovídá jak nová splatnost, tak i sjednaná odměna. Žalovaný ani v nově ujednané době dluh nezaplatil, resp. zaplatil, avšak částečně a se zpožděním a po urgencích, když dne 15.8.2018 vrátil dalších 40 000 Kč. Žalovaný je tak v prodlení s vrácením části zápůjčky ve výši 60 000 Kč, a to od 1.8.2018. Žalovaný přes výzvy dlužnou částku dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce i žalovaný byli podle § 115a o.s.ř. usnesením zdejšího soudu č.j. 42C 500/2020-19 ze dne 4.11.2020 vyzváni, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. 4. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 5. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne 8.3.2018 žalovaný vložil na běžný osobní účet částku 30 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu). Žalovaný přislíbil žalobci zaplacení částky 100 000 (prokázáno sms zprávou ze dne 22.6.2018). Žalovaný zaplatil žalobci dne 15.8.2018 částku 40 000 Kč a to vkladem hotovosti na běžný osobní účet (prokázáno výpisem z účtu). Žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzýval (prokázáno výzvou ze dne 4.6.2020 a 17.6.2020). 6. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil a nevyvozoval z nich žádné skutkové ani právní závěry, neboť by to bylo pro posouzení věci nadbytečné. 7. Podle ust. [číslo] zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. [příjmení] smlouvy o zápůjčce není zákonem nijak předepsána, může se jednat také o ústní dohodu. 8. Vzhledem ke shora uvedenému má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobci 100 000 Kč do 31.7.2018. Žalovaný své povinnosti ve stanovené lhůtě nesplnil a žalobci dluh ve stanovené lhůtě nevrátil, resp. až dne 15.8.2018 zaplatil žalobci částku 40 000 Kč. Zbývající částku ve výši 60 000 Kč přes výzvy žalobce nevrátil. Tím, že žalovaný žalobci nezaplatil dluh řádně a včas, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku, a je tak povinen zaplatit žalobci žalovanou částku spolu s úroky, soud proto rozhodl tak, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 9. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 794 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 000 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 400 Kč ve výši 2 394 Kč. 11. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro jejich prodloužení.