10 C 443/2022-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná se v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stala poplatníkem televizních poplatků. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za měsíce červen 2021 – květen 2022, když splatnost poplatků je vždy do 15. dne v měsíci, za který má být poplatek zaplacen. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 1 620,48 Kč, avšak bezvýsledně. Dále žalobkyně nárokuje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč dle smlouvy uzavřené se společností [právnická osoba] Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná byly podle § 115a o.s.ř. vyzvány, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělily, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byly poučeny, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Soud provedl všechny důkazy, které ve věci žalobkyně navrhla, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že byla žalovaná od 10.12.2020 poplatníkem televizních poplatků (prokázáno výzvou k přihláškou poplatníka televizních poplatků, potvrzením [anonymizována dvě slova]). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení poplatků ve výši 1 620 Kč (prokázáno výzvami k zaplacení dlužných poplatků, doručenkou, podacím archem, výpočtem kapitalizovaného úroku z prodlení). Žalobkyně uzavřela dne 22.4.2022 se společností [právnická osoba] dohodu o poskytování služeb (prokázáno dohodou ze dne 22.4.2022). Po právní stránce posoudil soud věc podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon), podle kterého je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona platí poplatník televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle ust. § 10 zákona potom v případě, že poplatník nezaplatí včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Tím, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, vznikla jí povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za každý přijímač, což žalovaná nečinila a za měsíce červen 2021 – květen 2022 jí z tohoto titulu vznikl dluh ve výši 1 620 Kč. Na základě všech shora uvedených důvodů shledal tedy soud žalobu v této části důvodnou a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Výše příslušenství je dána ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. Co do nárokovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč soud žalobu zamítl, neboť výzvu k plnění zaslala žalované přímo žalobkyně, nikoli třetí subjekt. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Procesně převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 400 Kč v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24.7. 2013.