10 C 46/2022-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15.2.2022 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná se v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stala poplatníkem televizních poplatků. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za měsíce listopad 2020 – červen 2021, když splatnost poplatků je vždy do 15. dne v měsíci, za který má být poplatek zaplacen. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 540 Kč, avšak bezvýsledně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná byly podle § 115a o.s.ř. vyzvány, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělily, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byly poučeny, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Soud provedl všechny důkazy, které ve věci žalobkyně navrhla, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že byla žalovaná od 1.1.2013 poplatníkem televizních poplatků (prokázáno výzvou k přihláškou poplatníka televizních poplatků, potvrzením České pošty, s.p.). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení poplatků ve výši 540 Kč (prokázáno výzvami k zaplacení dlužných poplatků, doručenkou, podacím archem, výpočtem kapitalizovaného úroku z prodlení). Po právní stránce posoudil soud věc podle ust. § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen zákon), podle kterého je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona platí poplatník televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle ust. § 10 zákona potom v případě, že poplatník nezaplatí včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatku ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Tím, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, vznikla jí povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za každý přijímač, což žalovaná nečinila a za měsíce listopad 2020 – červen 2021 jí z tohoto titulu vznikl dluh ve výši 540 Kč. Na základě všech shora uvedených důvodů shledal tedy soud žalobu důvodnou a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Výše příslušenství je dána ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Procesně úspěšnému žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 1 000 Kč v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3344/12 ze dne 24.7. 2013.