11 C 133/2022-30 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že 26. 6. 2020 půjčila žalované částku 35 000 Kč zasláním na účet a téhož dne také částku 35 000 Kč, kterou vybrala ze svého účtu z bankomatu. Celkem jí tedy půjčila 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že tuto částku vrátí do 3 měsíců, tedy do 26. 9. 2020. Žalovaná zaplatila žalobkyni pouze 3 000 Kč, jinak jí nezaplatila ničeho, ačkoli ji žalobkyně písemně vyzývala. 2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila. 3. Žalovaná se sice z nařízeného jednání omluvila, ale nepožádala o odročení jednání, proto soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 4. Žalobkyně poskytla žalované dne 26. 6. 2020 částku 35 000 Kč převodem na její účet (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení částky 67 000 Kč s tím, že jí dne 26. 6. 2020 půjčila částku 35 000 Kč převodem na účet a částku 35 000 Kč v hotovosti, celkem tedy 70 000 Kč, přičemž se původně dohodly na vrácení těchto částek do 26. 9. 2020, bylo však uhrazeno jen 3 000 Kč (prokázáno upomínkou č. 1 ze dne 15. 10. 2021), poté ji vyzvala opětovně k zaplacení dlužné částky s tím, že pokud nebude zaplaceno do 25. 11. 2021, obrátí se žalobkyně na soud (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2021). 5. Z uvedených skutkových zjištěním vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně poskytla žalované částku 70 000 Kč s tím, že žalovaná jí částku vrátí do 26. 9. 2020. Žalovaná zaplatila pouze 3 000 Kč, proto zbývá dosud k zaplacení 67 000 Kč. 6. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované celkem částku 70 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 26. 9. 2020. Žalovaná žalobkyni vrátila pouze částku 3 000 Kč, jinak jí neuhradila z celkové zbývající dlužné částky 67 000 Kč ničeho, což v řízení nijak nesporovala. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 67 000 Kč. Dle § 1970 o. z. má žalobkyně nárok také na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Splatnost nastala dne 26. 9. 2020, přičemž v tomto směru žalovaná rovněž ničeho nenamítala. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 3 350 Kč a třech náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za úkony návrh ve věci samé, výzva k plnění a účast při jednání, celkem tedy náklady řízení činí částku ve výši 4 250 Kč a byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).