17 C 83/2022-48 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 859 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nehrazení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kdy žalovaná, jakožto provozovatel vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, neměla v období od 10. 10. 2020 do 14. 1. 2021 sjednáno pojištění odpovědnosti, ač k tomu byla povinna na základě zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). O zaplacení příspěvku nepojištěných byla žalovaná upomínána, přesto však neuhradila ničeho. K vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že se domáhá zaplacení příspěvku za vozidlo [registrační značka]. Toto vozidlo je zapsáno v registru silničních vozidel a žalovaná je evidována jako jeho vlastník. Předmětem řízení je zcela odlišné vozidlo. 2. Žalovaná v odporu k žalobě uvedla, že vozidlo [registrační značka] bylo předáno do autoservisu v Příbrami a nebylo provozováno na veřejných ani účelových komunikacích. Dále žalovaná uvedla, že vozidlo bylo předáno k likvidaci. 3. K projednání sporu soud nařídil ústní jednání. Žalovaná se (ačkoli jí bylo doručeno předvolání do datové schránky dne 11. 4. 2022) nedostavila, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Pokud byl z datové schránky žalované dne 20. 4. 2022 doručen soudu nepodepsaný přípis, jehož obsahem byla omluva z nařízeného jednání pro osobně-pracovní pobyt osoby oprávněné jednat za žalovanou v zahraničí do 20. 10. 2022 (s návrhem na odročení termínu po datu 20. 10. 2022), soud tuto omluvu za řádnou nepovažoval, jelikož nebyla (přes výzvu soudu k doložení důvodu omluvu ze dne 26.4.2022, jež byla doručena do DS žalované téhož dne) doložena. Stejně tak soud nehledal důvod odročení termínu ústního jednání v bagatelní věci o 6 měsíců pro nedoložený pobyt účastníka v zahraničí, jež je v přímém rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. 4. V přípisu ze dne 20. 4. 2022 žalovaná namítla, že vozidlo Škoda octavia bylo v majetku společnosti do roku 2011, kdy bylo prodáno s řádnou plnou mocí k převodu na nového majitele (s tím, že účetní dokumentace již pravděpodobně nebude v dispozici). 5. Z výpisu údajů o vozidle Škoda Octavia [registrační značka] bylo zjištěno, že vlastníkem tohoto vozidla je od 30. 1. 2017 žalovaná. 6. Z výzvy k úhradě ze dne 4. 3. 2021 bylo zjištěno, že vozidlo [registrační značka] nebylo v období od 10. 10. 2020 do 14. 1. 2021 pojištěno. Dlužná částka činí 4 559 Kč. 7. Z upomínky ze dne 8. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomenuta k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, a to včetně nákladů uplatnění a úroku. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 3. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a rovněž byla upozorněna na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. 9. Předžalobní upomínka byla žalované doručena dne 3. 11. 2021 (zjištěno z doručenky datové zprávy). 10. Z kopií fotografií vozidla [příjmení] [jméno] na č. l. 5, potvrzení servisu ze dne 21. 3. 2022 na č. l. 6, technického průkazu vozidla [registrační značka], předávacího protokolu a plné moci na č. l. 8 p. v. a 9 nebyly pro věc zjištěny žádné podstatné skutečnosti, neboť se jedná o jiné vozidlo, než které je předmětem řízení. 11. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 12. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. 13. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. (dále jen„ vyhláška“) se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3 ve výši 47 Kč. 14. Podle ust. § 2a vyhlášky činí výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč. 15. Žalobkyni vznikl na základě ust. § 4 odst. 1 zákona právní nárok na zaplacení příspěvku, jelikož žalovaná porušila svou povinnost stanovenou § 1 odst. 2 písm. a) zákona, tedy jako provozovatel vozidla takové vozidlo pojistit. Výše nároku žalobkyně se vypočítá dle § 4 odst. 3 zákona jako násobek počtu dní, kdy vozidlo nebylo pojištěno a sazby, která je stanovena v ust. § 2 vyhlášky, tj. 97 x 47, celkem 4 559 Kč. K této částce se dále přičtou náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které podle ust. § 2a vyhlášky činí 300 Kč. Celkový dluh žalované tak činí 4 859 Kč. Žalovaná se ohledně vzniklého nedoplatku ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a proto soud uložil žalované rovněž zaplatit úroky z prodlení. Výše úroků byla určena v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. K námitkám žalované soud nepřihlížel, neboť se jednak zcela zjevně týkaly jiného vozidla, než které bylo předmětem řízení, a jednak žalovaná soudu ve vztahu k předmětnému vozidlu Škoda nedodala žádnou listinu, kterou by vyvracela tvrzení a důkazy žalobkyně (tj. neprokázala, že by skutečnost, že již není vlastníkem předmětného vozidla, sdělila ve smyslu ust. § 12 písm. a) zákona žalobci), přičemž tím, že se nedostavila k jednání a nebyla z něj řádně omluvena, soud ani nemohl přistoupit k poskytnutí poučení ve smyslu ust. § 118a odst.1 a 3 o. s. ř. v tomto směru (nehledě na vyjádření samotné žalované, že doklady byly s největší pravděpodobností skartovány). Lze tedy uzavřít, že není-li vyvráceno, že osoba zapsaná v registru vozidel je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, pro povinnost hradit příspěvek do garančního fondu je rozhodující stav zapsaný v registru vozidel. 16. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 062 Kč Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 859 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 000 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 200 Kč ve výši 462 Kč.