18 C 29/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 6. 12. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 3 399 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě objednávky žalované provedla dne 8. 7. 2020 servis bezvodého pisoáru, který žalované vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 15. 7. 2020 znějící na částku 3 399 Kč splatnou dne 29. 7. 2020. Provedení prací žalovaná potvrdila na servisním listu. Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požaduje zaplacení vyfakturované částky 3 399 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné faktury a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou dne 9. 6. 2021. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně provedla na základě objednávky žalované servis bezvodého pisoáru, v rámci kterého provedla chemické čištění opadu a výměnu [anonymizováno] – ventilu a [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] O provedení těchto služeb byl žalované vystaven servisní list/protokol [číslo] ze dne 8. 7. 2020, který žalobkyně i žalovaná podepsaly. Žalobkyně za servis bezvodého pisoáru žalované vyúčtovala částku 3 399 Kč fakturou [číslo] se splatností dne 29. 7. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovanou z důvodu neuhrazení faktury k plnění celkové dlužné částky v žalované výši upomínkou ze dne 9. 6. 2021, která byla žalované odeslána téhož dne do datové schránky a doručena dne 20. 7. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dál jen „o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o dílo, kterou účastnice uzavřely na základě objednávky žalované a jejímž předmětem bylo provedení servisu bezvodého pisoáru. Žalobkyně servis spočívající v chemické čištění opadu a výměnu [anonymizováno] – ventilu a [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] dne 8. 7. 2020 provedla, o čemž vyhotovila servisní list/protokol a který obě účastnice stvrdily svým podpisem. Za provedené služby servisu bezvodého pisoáru žalobkyně následně žalované vyúčtovala částku ve výši 3 399 Kč splatnou dne 29. 7. 2020, kterou však žalovaná neuhradila ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně v řízení prokázala, že své povinnosti z uzavřené smlouvy splnila, naopak žalovaná, aby se ubránila, musela by tvrdit a prokazovat, že dlužnou částku již zaplatila či že provedené služby (servis bezvodého pisoáru) nebyly řádně a včas provedeny, což však neučinila. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu celé vyúčtované dlužné částky ve výši 3 399 Kč O příslušenství pohledávky soud rozhodl podle § 1970 o. z. a přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti faktury až do zaplacení, tak jak žalobkyně požadovala, přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s § 3 odst. 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobkyně rovněž právo na zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť se jednalo o smluvní závazek vyplývající z podnikatelské činnosti účastnic. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 4 514 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 2 500 Kč, tj. odměnou za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za převzetí zastoupení a podání žaloby podle § 11 odst. 1 AT a za 1 úkon právní služby za 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 AT, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 714 Kč. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.