18 C 54/2022-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 11. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 4 485 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě objednávky žalovaného provedla dne 27. 5. 2021 elektromontážní práce v odběrném místě na adrese [adresa žalovaného], za což žalovanému vystavila fakturu [číslo] ze dne 27. 5. 2021 znějící na částku 4 485 Kč splatnou dne 10. 6. 2021. Žalovaný však na tuto fakturu ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požaduje zaplacení vyúčtované částky 4 485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dlužné faktury. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou dne 30. 6. 2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně provedla na základě objednávky žalovaného dne 27. 5. 2021 elektromontážní práce spočívající v obnovení odběru na odběrném místě [adresa žalovaného], o čemž byl sepsán zakázkový list a za což žalovanému vyúčtovala částku 4 485 Kč, která měla být uhrazena do 14 dnů od převzetí provedené práce. Žalovaný převzetí provedené práce stvrdil svým podpisem dne 27. 5. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného z důvodu neuhrazení faktury k plnění celkové dlužné částky v žalované výši upomínkou ze dne 14. 7. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dál jen „o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o dílo, kterou účastníci uzavřeli na základě objednávky žalovaného a jejímž předmětem bylo provedení elektromontážních prací. Žalobkyně elektromontážní práce dne 27. 5. 2021 provedla, o čemž vyhotovila zakázkový list. Za provedené služby žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku ve výši 4 485 Kč splatnou 14 dní ode dne převzetí provedené práce. Žalovaný provedenou práci převzal dne 27. 5. 2021 (což stvrdil svým podpisem na zakázkovém listu), avšak vyúčtovanou cenu za takto provedené práce nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. Žalobkyně v řízení prokázala, že své povinnosti z uzavřené smlouvy splnila, naopak žalovaný, aby se ubránil, musel by tvrdit a prokazovat, že dlužnou částku již zaplatil či že provedené služby nebyly řádně a včas provedeny, což však neučinil. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu celé vyúčtované dlužné částky ve výši 4 485 Kč O příslušenství pohledávky soud rozhodl podle § 1970 o. z. a přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti faktury až do zaplacení, tak jak žalobkyně požadovala, přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 600 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a ve dvou náhradách hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 100 Kč podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu. Soud postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu – žalobkyně uplatňuje opakovaně nárok na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobné věci (jenom u zdejšího soudu bylo vedeno řízení o obdobném návrhu žalobkyně o zaplacení ceny za provedené elektromontážní práce v nedávné době minimálně třikrát: viz řízení vedená pod sp. zn. 17 C 149/2021, 25 C 202/2021 a 11 C 15/2022), jednotlivé žalobkyní vymáhané nároky se přitom liší pouze údaji týkajícími se žalovaných, identifikací smlouvy a vymáhanými částkami. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.