18 C 83/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 16. 12. 2021 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla [anonymizováno] s [registrační značka], za které se žalovaný zavázal žalobkyni platit pojistné ve výši 5 742 Kč splatné pololetně. Žalovaný neuhradil ani po opakovaných urgencích žalobkyně pojistné splatné dne 24. 7. 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby uhradil dlužné pojistné a upozornila jej na možný zánik pojištění pro případ, že tak neučiní. Účinky ukončení pojistné smlouvy nastaly ke dni 12. 11. 2020. Za období od 24. 7. 2020 do 12. 11. 2020 včetně činí dlužné pojistné částku ve výši 1 723 Kč. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala v souladu se smluvními ujednáními i poplatek za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes výzvu žalobkyně a písemnou předžalobní upomínku její zástupkyně ze dne 15. 9. 2021. Žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení počínaje dnem 13. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 14 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky (čl. 17 citovaného nařízení). Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 1. 2020 pojistnou smlouvu [číslo] o sdruženém pojištění vozidla k vozidlu [značka automobilu] s [registrační značka], na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojištění vozidel a dopravovaných věcí, pojištění asistence a úrazové pojištění dopravovaných osob a žalovaný se zavázal platit za to žalobkyni pojistné ve výši 5 742 Kč splatné pololetně po 2 871 Kč. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Dopisem ze dne 21. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužného pojistného splatného 24. 7. 2020 s upozorněním, neučiní-li tak do 10. 11. 2020, pojištění uplynutím dne 11. 11. 2020 zanikne. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy nesplnil a pojistné řádně neuhradil, pojištění zaniklo ke dni 11. 11. 2020, o čemž žalobkyně žalovaného informovala. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky na pojistném ve výši 1 723 Kč a nákladů za upomínání ve výši 200 Kč, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 9. 1. 2021 a nakonec prostřednictvím své zástupkyně dopisem ze dne 15. 9. 2021 odeslanou podle podacího archu téhož dne. Žalovaný však na upomínku a výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze závěrečných ujednání pojistné smlouvy. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený pojistnou smlouvou v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“). Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit sjednané pojistné, proto pojištění v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. zaniklo a žalovaný ke dni vyhlášení rozsudku dluží na pojistném částku 1 723 Kč, jelikož podle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Žalobkyně prokázala tvrzení obsažená v žalobě, a soud proto jejímu návrhu beze zbytku vyhověl spolu s příslušenstvím v podobě paušálních nákladů na upomínku ve výši 200 Kč dle § 513 o. z. a úroku z prodlení v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.