21 C 40/2022-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 12. 3. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že motocykl se zdvihovým objemem válců nad 500 cm³, [registrační značka] [VIN kód] je evidováno jako provozované a že žalovaný, coby provozovatel, neměl ode dne 5. 6. 2020 do dne 31. 8. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. Vozidlo tak nebylo 88 dní pojištěno, čímž žalovaný porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek placený vlastníkem vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výše příspěvku se stanoví jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. Žalobkyně má dále nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně vyzvala žalovaného, aby příspěvek uhradil, splatnost příspěvku nastala dne 17. 8. 2021. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní upomínky. Žalovaná částka sestává z příspěvku ve výši 2 200 Kč a poplatku spojeného s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč. 2. Zdejší soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne 16. 3. 2022, a ve kterém byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku, a v případě, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, neuznává, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení platebního rozkazu ve věci podala odpor. V elektronickém platebním rozkazu bylo žalovanému dále uloženo, aby se v případě podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s elektronickým platebním rozkazem. Zároveň byl žalovaný vyzván, aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud žalovaného poučil, že podá-li proti elektronickému platebnímu rozkazu včas odpor, a pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává. 3. Žalovaný dne 20. 3. 2022 podal blanketní odpor s tím, že neví, za co má uvedené částky zaplatit, že z dokumentů jemu zaslaných se to nedozvěděl. Vyjádření k návrhu ani odůvodnění k odporu podáno ve stanovené lhůtě do 2. 5. 2022 žalovaným nebylo. 4. Podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (ust. § 114b odst. 5 o. s. ř.). Jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání (ust. § 153a odst. 4 o. s. ř.). 5. Žalovaný v tomto případě ve věci samé podal sice blanketní odpor, který více méně neodůvodnil, pouze uvedl, že mu není jasné, proč by uvedenu částku měl platit a na základě čeho, a v třicetidenní lhůtě pak neuvedl žádné vyjádření k žalobě samé, žádné skutečnosti svědčící o jeho obraně a neuvedl ani jediný vážný důvod, který mu ve vyjádření brání. 6. Soud v tomto případě pečlivě zvažoval, zda lze uplatnit fikci uznání, když žalovaný se ve věci vyjádřil, byť zcela nedostatečně. Soud dospěl k závěru, že za situace, kdy byl žalovanému dne 16. 3. 2022 doručen elektronický platební rozkaz včetně žaloby, měl žalovaný reálnou možnost zjistit, na základě čeho má zaplatit uvedené částky, a z čeho tyto částky vycházejí. Každý průměrně inteligentní člověk, pokud není omezen ve svéprávnosti, je schopen pochopit obsah písemností, a alespoň laicky popsat, co se mu na uplatňovaném nároku jeví jako nesprávné nebo vznést protiargumenty. Žalovaný, který byl se vzniklou situací obeznámen, a věděl, že je v postavení žalovaného a žalobkyně po něm požaduje uhradit dlužnou částku, měl též možnost přijít nahlížet do spisu, aby si doplnil případné informace, pokud je nepojmul z podaného návrhu žalobkyně. Žalovaný takto neučinil, přičemž lze poukázat na závěry rozhodnutí NS ČR ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 23 Cdo 510/2019, které mimo jiné uvádí, že právní úprava fikce uznání je na místě v případech, kdy se jedná o naprostou lhostejnost či obstrukční pasivitu žalovaného. Soud má za to, že v daném případě se o lhostejnost ze strany žalovaného jedná, když byl ve výroku II. vydaného elektronického platebního rozkazu řádně poučen o následcích nevyjádření se v dané věci, a to s ohledem na to, kdy by žalovaný měl písemnostem od soudu věnovat obzvlášť pozornost, když věděl, že mu může být uložena povinnost uhradit dlužnou částku, popř. měl alespoň svými slovy vyjádřit nesouhlas a popsat okolnosti vyvracející tvrzení uvedená v žalobě, přičemž žalovaný takto neučinil a dále se o věc nezajímal. 7. S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že v důsledku procesní pasivity žalovaného nastala shora uvedená fikce uznání nároku žalobkyně, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř. a nárok uplatněný žalobou není v rozporu s hmotným právem. Výše úroku z prodlení je dána podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).