24 C 103/2021-264 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 19.3.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 236 630,69 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 5. 12. 2019 do zaplacení z titulu náhrady škody s odůvodněním, že žalovaný při výkonu advokacie porušil ust. § 16 odst. 1, odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), čímž žalobci způsobil škodu v žalované výši. Žalobu dále odůvodnil tak, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 42 C 375/2013 (dále též jen„ Řízení 1.“) se žalobkyně pí [příjmení] domáhala po žalobci (tam v postavení žalovaného) zaplacení 842 963 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty z titulu nesplacených půjček; v daném řízení žalobce dle plné moci z 15.1.2014 zastupoval advokát [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který se však včas nevyjádřil k výzvě soudu učiněné dle ust. § 114b o.s.ř. (ačkoli mu bylo žalobcem sděleno, že a jakým způsobem na dané půjčky již v roce 2011 zaplatil částku 825 000 Kč na účet pí [příjmení]). Pouze z důvodu tohoto porušení zákonné povinnosti advokáta [anonymizováno] [příjmení] bylo v Řízení 1. žalobě vyhověno rozsudkem pro uznání z 30.1.2014, č.j. 42 C 375/2013-23, pravomocným dne 22.2.2014. Žalobce se proto v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 42 C 44/2017 (dále též jen„ Řízení 2.“) domáhal po žalovaném advokátovi [anonymizováno] [příjmení] zaplacení 1 038 039 Kč s příslušenstvím (tj. částky přiznané v Řízení 1. včetně nákladů proběhlé exekuce) z titulu náhrady škody způsobené žalobci [příjmení] [příjmení] jako advokátem při výkonu advokacie porušením jeho zákonné povinnosti (dle ust. § 16 odst. 2 zákona o advokacii) při zastupování žalobce v Řízení 1. V Řízení 2. zastupoval žalobce právě žalovaný (konkrétně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), a to na základě plné moci udělené mu dne 14.8.2017. V Řízení 2. však též žalovaný porušil své zákonné povinnosti advokáta, a to tím, že nesplnil řádně výzvu soudu učiněnou dle ust. § 118 odst. 1, odst. 3 o.s.ř. dne 4.1.2018, resp. dne 21.3.2018, aby žalobce tvrdil a prokázal skutečnost, že ohledně vkladů ve výši 825 000 Kč na účet pí [příjmení] bylo účtováno jako o splátkách půjčky v účetnictví žalobce, resp. že jednatel žalobce [jméno] [příjmení] (dále též jen„ jednatel žalobce“) v roce 2011 vybral peníze, resp. 825 000 Kč z pokladny žalobce. [anonymizováno] [příjmení] porušil svou zákonnou povinnost konkrétně tím, že na druhé poučení soudu v Řízení 2. uvedl (bez konzultace s žalobcem), že k daným skutečnostem nemá žalobce žádné návrhy na doplnění dokazování, a to přestože mu před tím na společné schůzce žalobce veškerá skutková tvrzení a v úvahu připadající důkazy k jejich prokázání dle výzvy soudu sdělil; když žalovaný byl žalobcem řádně informován, že ve dnech 20.5.2011, 16.6.2011, 30.6.2011 jednatel žalobce provedl výběry hotovosti z poklady žalobce (ačkoli o nich v dané době omylem nebylo takto v účetnictví žalobce účtováno), které v týchž částkách 500 000 Kč, 95 000 Kč, 150 000 Kč a 80 000 Kč vložil v dané dny na účet č. [bankovní účet] majitelky pí [příjmení], čímž žalobce na půjčky (jejichž splacení bylo předmětem Řízení 1.) zaplatil již v roce 2011 částku 825 000 Kč, jak bylo potvrzeno např. v usnesení Okresního soudu Praha-západ z 24.4.2015, č.j. [číslo jednací], a v tomto rozsahu tedy měla být žaloba v Řízení 1. zamítnuta. K prokázání těchto skutečností žalobce nabízel výpisy z účtu žalobce, výslechy jednatele žalobce, svědkyň [příjmení], [příjmení], podklady o zaplacení nákladů exekuce, podklady k opakované úhradě částky 825 000 Kč včetně úroků z prodlení, podklady o vypořádání společného jmění jednatele žalobce s jeho tehdejší manželkou pí [příjmení] (v jehož rámci byly řešeny i otázky související s půjčkami žalobce v rámci Řízení 1.). Protože žalovaný (ač k tomu měl od žalobce veškeré informace a podklady) řádně nereagoval na výzvu soudu dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., čímž porušil svou zákonnou povinnost advokáta, byla žaloba v Řízení 2. zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu z 28.3.2018, č.j. 42 C 44/2017-208 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 28.11.2018, č.j. 39 Co 195/2018-327, čímž žalobci vznikla škoda v žalované výši spočívající v částce 825 000 Kč (jistina přiznaná rozsudkem v Řízení 1.), v částce 85 710 Kč (náklady řízení přiznané rozsudkem v Řízení 1.), v částce 44 649 Kč (náklady oprávněné pí [příjmení] v exekučním řízení), v částce 167 802,80 Kč a 30 879 Kč (náklady řízení přiznané rozsudkem v Řízení 2.). Žalovaný byl o nároku žalobce informován nejpozději vyjádřením žalobce z 19.7.2019 (v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 8 C 251/2019 ve věci zaplacení ceny právních služeb žalovaného pro žalobce), s nímž se mohl seznámit nejpozději na jednání daného soudu dne 4.12.2019. Žalovaný však žalobci ničeho nezaplatil, žalobce proto požaduje zaplacení celé žalované částky včetně zákonných úroků z prodlení od 5.12.2019 do zaplacení. 2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal s tím, že v daném případě absentuje jak škoda, tak porušení právní povinnosti, tak příčinná souvislost. Žalovaný zcela odmítl, že by při zastupování žalobce svým postupem jakýmkoli způsobem porušil své právní povinnosti, či že by nesprávně reagoval na poučení soudu. Žalovaný dále nesporoval, že na základě plné moci z 14.8.2017 byla mezi žalobcem jako klientem a žalovaným jako právním zástupcem uzavřena smlouva o právní službě, dle níž žalovaný poskytoval žalobci právní služby v Řízení 2. O obsahu výzvy soudu k doplnění tvrzení a důkazů provedené v Řízení 2. dne 4.1.2018 a nutnosti v daném rozsahu doplnit tvrzení a důkazy žalovaný informoval žalobce e-maily z 8.1.2018 a 25.1.2018, a na poučení vůči soudu řádně reagoval podáním z 1.2.2018. Obdobná výzva soudu na doplnění tvrzení a důkazů v Řízení 2. učiněná dne 21.3.2018 byla reakcí na to, že žalobce přes poučení žalovaného, které žalobci dal po proběhnutí jednání soudu dne 4.1.2018, nedoplnil tvrzení a důkazy (zejména výslovně požadovanými účetními doklady) a neprokázal skutečnost náhrady škody, kterou žaloval. Z odůvodnění následně vyneseného rozsudku zdejšího soudu z 28.3.2018, č.j. 42 C 44/2017-208 pak plyne, že soud se (v rámci Řízení 2.) zabýval skutkovými okolnostmi původního vztahu mezi žalobcem a pí [příjmení], měl dostatek důkazů, kterými se zabýval, a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jednatel žalobce tvrzené vklady na účet pí [příjmení] provedl jako její manžel, tj. že se nejednalo o vklady žalobce, pročež byla žaloba v Řízení 2. zamítnuta. Žalovaný tedy o poučení soudu v rámci Řízení 2. žalobce řádně informoval, osobní účast jednatele žalobce na jednání soudu v daném řízení (která však na výsledek daného sporu neměla žádný vliv) nechal plně na vůli jednatele žalobce; žalobcem předložené skutečnosti a důkazy však nebyly způsobilé prokázat, že žalobce plnil pí [příjmení] dluh před tím, než pí [příjmení] podala žalobu v Řízení 1., tedy nebyly ani způsobilé prokázat, že nebýt pochybení [anonymizováno] [příjmení], mohl být žalobce v Řízení 1. úspěšný. Příčinou neúspěchu žalobce v Řízení 1. i následném Řízení 2. tak byla neschopnost žalobce prokázat, že svůj původní dluh pí. [příjmení] uhradil tvrzenými převody na účet pí [příjmení], proto ani v tomto řízení není dána příčinná souvislost. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby. 3. Vedlejší účastník na straně žalované se zcela připojil k vyjádřením žalovaného. 4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Z obsahu spisu zdejšího soudu č.j. 42 C 375/2013 (Řízení 1.) vzal soud za prokázané, že žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4.12.2013 se pí [příjmení] domáhala po žalobci (tj. v Řízení 1. v postavení žalovaného) zaplacení 842 963 Kč s příslušenstvím z titulu dluhů ze smluv o půjček (z 15.9.2006 – původního dlužníka – jednatele žalobce, dvou smluv o půjčce z 20.12.2007 a z 12.5.2008), na jejichž základě pí [příjmení] zapůjčila žalobci, resp. u půjčky z 15.9.2006 původně jednateli žalobce, celkem částku 760 000 Kč (s kapitalizovaným příslušenstvím celkem částku 842 963,29 Kč), smlouvou o převzetí dluhu z 10.9.2009 žalobce převzal dluh z půjčky z 15.9.2006 původního dlužníka – jednatele žalobce, a dále žalobce smlouvou o uznání dluhu z 4.12.2009 daný dluh ve výši 842 963 uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej splatit do 31.12.2011, což však neučinil (prokázáno konkrétně žalobou). Žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání zdejšího soudu z 30.1.2014, č.j. 42 C 375/2013-23, pravomocným dne 22.2.2014, vykonatelným dne 24.2.2014 ve znění opravného usnesení zdejšího soudu z 1.9.2014, č.j. 42 C 375/2013-35 (dále též jen„ Rozsudek 1.“), kterým byla pí [příjmení] vůči žalobci přiznána částka 842 963 Kč, úroky z prodlení z této částky ve výši 5 % od 1.1.2012 do zaplacení, smluvní pokuta z této částky ve výši 0,025 % denně z této částky od 1.1.2012 do zaplacení a náhrada nákladů řízení ve výši 85 710 Kč s odůvodněním že žalobce (tj. v Řízení 1. žalovaný) se ve stanovené lhůtě nevyjádřil na výzvu soudu dle ust. § 11