24 C 222/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 19. 6. 2022 domáhá po žalované zaplacení částky 22 626,73 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že [právnická osoba] [anonymizováno]. (dříve [právnická osoba]), [IČO] (dále též jen„ právní předchůdce žalobce“), uzavřela se žalovanou dne 31. 7. 2017 smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč na její bankovní účet, ponížený v souladu se smlouvou o poplatek ve výši 500 Kč, tedy finanční prostředky ve výši celkem 24 500 Kč, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem a ve sjednané lhůtě vrátit, úroková sazba činila 4,99 % ročně. Na základě projektu fúze přitom došlo dne 4.5.2021 k fúzi sloučením žalobce a [právnická osoba] [anonymizováno]. Žalovaná však poskytnuté finanční prostředky nehradila řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto úvěr zesplatnil a žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky. Žalovaná však ničeho nezaplatila ani přes předžalobní upomínku. Žalobce proto požaduje zaplacení částky 22 626,73 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 22 044,11 Kč, neuhrazených úroku ve výši 196,24 Kč a smluvních pokut ve výši 386,38 Kč a dále úrok ve výši 4,99 % ročně od 3. 5. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 4. 5. 2018 do zaplacení. 2. Žalovaná se k projednávané věci nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako„ o.s.ř.“) projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů, když žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že na základě fúze ze dne 4. května 2021 došlo k fúzi sloučením žalobce, jakožto nástupnické společnosti se [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dříve [právnická osoba]), jakožto společností zanikající (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). [právnická osoba], [IČO] (Právní předchůdce žalobce) uzavřela s žalovanou dne 31. 7. 2017 s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru, jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, poplatek za službu činil 500 Kč a úroková sazba byla ujednána 4,99% ročně a žalovaná se je zavázala vrátit sjednaným způsobem prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek, přičemž v jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky za zapůjčené peněžní prostředky; žalovaná se tak zavázala uhradit celkem částku ve výši 28 441,88 Kč nejpozději do 25. 1. 2022 (zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo]). Dle dané smlouvy bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaná dostane do prodlení, je povinna uhradit náklady vynaložené na vymáhání dluhu a smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a to za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může společnost účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky; nezaplatí-li žalovaná 2 měsíční splátky po sobě nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, je společnost oprávněna úvěr zesplatnit včetně dlužného úroku a případných jiných plateb. Po zesplatnění úvěru byla společnost dále oprávněna žalované účtovat jednorázovou smluvní pokutu ve výši 3% z nesplacené jistiny, úroků a pojistného, maximálně však ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaná v prodlení, a do výše 200 000 Kč; roční úrokovou sazbu, na které se účastníci domluvili ve smlouvě a úrok z prodlení (zjištěno z čl. 5 smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] včetně úvěrových podmínek). Žalované byla dle takto uzavřené smlouvy poskytnuta částka 24 500 Kč (zjištěno z výpisu účtu žalobce). Úvěr dle výše uvedené smlouvy byl z důvodu řádného nesplácení žalovanou zesplatněn a žalobce následně žalovanou vyzval k úhradě celkové zbývající dlužné částky v žalované výši (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 13. 4. 2022 včetně podacího archu). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by dlužnou částku zaplatila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“). Na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr v celkové výši 25 000 Kč (ponížený o poplatek za službu ve výši 500 Kč), který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným smluvním úrokem sjednaným způsobem nejpozději do 25. 1. 2022. Žalovaná však poskytnuté finanční prostředky nesplácela řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto celkovou dlužnou částku úvěru zesplatnil a žalovanou vyzval ke splacení úvěrového závazku. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost uhradit vzniklý dluh dosud nesplnila, vznikl žalobci (na kterého daná pohledávka za žalovanou přešla fúzí s právním předchůdcem žalobce) v souladu s § 2048 o.z. i nárok na úhradu sjednaných smluvních pokut a dále úhradu smluvních úroků, žalovaná je tak povinna zaplatit částku 22 626,73 Kč s příslušenstvím. Žalobce přitom v řízení prokázal, že finanční prostředky žalované byly dle uzavřené smlouvy poskytnuty, naopak žalovaná, aby se ubránila, musela by tvrdit a prokazovat, že úvěr řádně a včas splatila, to však žalovaná neučinila. Soud proto žalobě vyhověl. Požadované příslušenství, tj. úrok z prodlení (v části kapitalizované), pak bylo přiznáno dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s přihlédnutím k § 1970 občanského zákoníku. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalované přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 132 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 2 584 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.