24 C 288/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 21. 7. 2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 435,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovaným dne 16. 2. 2015 smlouvu o účtu [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a na základě které byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Žalovanému na účtu vznikl (po započtení úhrad provedených žalovaným) nepovolený debetní zůstatek ve výši 2 435,81 Kč, který byl žalovaný povinen vyrovnat včetně úroku z prodlení a který ani přes výzvy právního předchůdce žalobce dosud nevyrovnal. Pohledávka právního předchůdce žalobce byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 s účinností ke dni 1. 7. 2021. Žalobce proto po žalovaném požaduje zaplacení dlužné částky spolu s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů.V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvu o finančních službách, na jejímž základě byl žalovanému sjednán účet, součástí smlouvy bylo ujednání, že pokud bude z účtu proveden platební příkaz, aniž by se na účtu nacházel dostatek finančních prostředků, vznikne na účtu nepovolený záporný zůstatek (nepovolené překročení), který musí být vyrovnán a který bude úročen (zjištěno z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 16. 2. 2015, přílohy k rámcové smlouvě o finančních službách, smlouvy o účtu ze dne 16. 2. 2015, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku). Žalovanému na účtu vznikl záporný zůstatek ve výši - 5 263,94 Kč (zjištěno z finanční bilance na účtu žalovaného, výpisů z účtu žalovaného). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021, oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky včetně příslušenství vyzván (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 1. 9. 2021 včetně podacího archu). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.) ve spojení s ust. § 2665 o.z. Tím, že právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému provést platební příkazy bez dostatku peněžních prostředků na svém peněžním účtu, poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný na tento dluh částečně hradil, přičemž v řízení nesporoval, že by uhradil více, než jak tvrdil žalobce. Po započtení částečné úhrady zůstala žalovanému na účtu nepovolená neuhrazená částka ve výši 2 435,81 Kč (jejíž výši v řízení žalovaný ani nesporoval), čímž žalovanému vznikla povinnost tento úvěr vrátit včetně příslušenství na výzvu právního předchůdce žalobce, což však žalovaný neučinil a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobce, na kterého pohledávka platně přešla dle ust. § 1879 o.z., vyzval žalovaného k úhradě dluhu, což však žalovaný neučinil, soud proto žalobě vyhověl. Úroky z prodlení soud přiznal dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o.z. ode dne 18. 12. 2021 do zaplacení. 6. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání žaloby, výzva k plnění) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 2 advokátního tarifu, a z 21% DPH ve výši 189 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 2 089 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.