24 C 41/2022-60 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 13. 5. 2021 ve znění rozšíření žaloby ze dne 29. 7. 2021 (o kterém bylo rozhodnuto samostatným usnesením zdejšího souduz 4.5.2022, č.j. 24 C 41/2022-56, pravomocným dne 19.5.2022) domáhá po žalovaném zaplacení částky 37 206,50 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci dne 9. 8. 2018 uzavřeli smlouvu o poskytování finančního poradenství, na jejímž základě se žalovaný zavázal k zařizování obchodních činností pro žalobce, za což žalovanému náležela provize. Žalovanému bylo vystavováno měsíční vyúčtování provize. Žalovanému však dle smlouvy vznikla záporná provize v celkové výši 37 206,50 Kč, kterou byl žalovaný dle smlouvy povinen uhradit. Žalovaný však ničeho neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Žalobce proto požaduje zaplacení dlužné částky spolu se zákonnými úroky z prodlení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k projednávané věci nijak nevyjádřil. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů. 4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 9. 8. 2018 uzavřena smlouva o poskytování finančního poradenství, na jejímž základě se žalovaný (podnikající fyzická osoba) zavázal k zařizování obchodních činností pro žalobce a poskytování tam ujednaných služeb a žalobce se zavázal vyplácet žalovanému provizi na základě pravidelného měsíčního vyúčtování s tím, že v případě, že bude částka provize záporná, je žalovaný povinen tuto částku uhradit dle pokynů žalobce (zjištěno ze smlouvy o poskytování finančního poradenství ze dne 9. 8. 2018). Žalovanému byla vyúčtována za období od prosince 2019 do listopadu 2020 částka záporné provize ve výši 30 151,76 Kč, kterou byl povinen uhradit nejpozději do 31. 12. 2020 (zjištěno z výpisu provizí za měsíce prosinec 2019 až listopad 2020) a za období dubna 2021 částka záporné provize ve výši 7 054,74 Kč, kterou byl povinen uhradit nejpozději do 31. 5. 2021 (zjištěno z výpisu provizí za měsíc duben 2021). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky žalobcem vždy vyzván (zjištěno z výpisu provizí). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku zaplatil. 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ust. § 2445 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 1746 odst. 2 o.z., podle kterého se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi. Na základě takto uzavřené smlouvy se žalovaný zavázal k zařizování obchodních činností pro žalobce a poskytování tam ujednaných služeb a žalobce se zavázal vyplácet žalovanému provizi, na základě pravidelného měsíčního vyúčtování s tím, že v případě, že bude částka záporná, je žalovaný povinen tuto částku uhradit dle pokynů žalobce. Žalobce žalovanému vyúčtoval zápornou provizi v celkové výši 37 206,50 Kč, kterou žalovaný neuhradil. Žalobce má tak právo na zaplacení vyčíslené dlužné částky, když žalobce v řízení prokázal výši celkové dlužné částky, jakož i právní titul jejího poskytnutí, žalovaný pak v řízení výše uvedené skutečnosti nijak nesporoval, zejména ani netvrdil, že by danou smlouvu neuzavřel či že by dlužnou částku zaplatil. Soud proto žalobě zcela vyhověl včetně úroků z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k ust. § 1970 o.z. z částky 30 151,76 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení a z částky 7 054,74 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobce rovněž právo na zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši celkem 1 200 Kč, neboť se jednalo o smluvní závazek vyplývající z podnikatelské činnosti účastníků. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobce rovněž právo na zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši celkem 1 200 Kč, neboť se jednalo o smluvní závazek vyplývající z podnikatelské činnosti účastníků. Soud proto rozhodl, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. 6. Žalobce byl ve sporu úspěšný, a proto mu soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 861 Kč, z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, rozšíření žaloby ze dne 29. 7. 2021) po 2 340 Kč podle § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř., z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 4 úkony právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a z 21% DPH ve výši 2 217,60 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 14 638,60 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Lhůty k plnění byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.