25 C 446/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o nájmu bytu, kterou však žalobce vypověděl z důvodu neplacení nájemného a poplatků. Dluh z této smlouvy žalovaná uznala a zavázala se jej splatit dle splátkového kalendáře, což však rovněž neučinila ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Z listinných důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaná uzavřela se žalobcem smlouvu, na základě které užívala bytovou jednotku a za užívání jednotky se zavázala hradit sjednané nájemné a poplatky (zjištěno ze smlouvy ze dne [datum]). Účastníci řízení dále uzavřeli dohodu, na základě které žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci ve výši 53 622 Kč a který se zavázala splatit celkem ve 3 splátkách, kdy 1. byla splatná dne 9. 10. 2021, 2. dne 11. 11. 2021 a 3. dne 11. 12. 2021. Účastníci si dále ujednali, že v případě nedodržení splátkového kalendáře se stává dluh splatný najednou ke dni, kdy nastalo prodlení dlužníka, tj. dnem následujícím po splatnosti splátky, jež nebyla řádně dodržena (zjištěno z dohody ze dne [datum]). Žalovaná byla vyzvána k úhradě písemnou upomínkou s tím, že splatnost dluhu nastala ke dni 12. 11. 2021 (zjištěno z upomínky ze dne 12. 11. 2021). 4. Dle ust. § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 5. Žalovaná svůj dluh vůči žalobci písemně uznala co do důvodu i výše ve smyslu ust. § 2053 o. z., což nesporovala. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná nezaplatila ničeho, a proto jí soud tuto povinnost uložil. Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku ve výši žalované částky ve smyslu ust. § 1968 o. z., žalobkyni vzniklo dle ust. § 1970 o. z. právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Vzhledem k tomu, že v uznání dluhu bylo stanoveno, že dluh se stává splatným dnem následujícím po splatnosti splátky, jež nebyla dodržena a rovněž žalovaná byla upozorněna na splatnost dluhu ke dni 12. 11. 2021, rozhodl soud tak, že žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal uhrazení zákonného úroku z prodlení od 26. 9. 2021 do 11. 12. 2021, když žalovaná se ocitla v prodlení až dne 12. 11. 2021. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 100 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.