25 C 95/2022-69 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 75 882 Kč s příslušenstvím s tím, že v době od 4. 3. 2021 do 23. 8. 2021 dodala žalované zboží (nápoje) na základě ústně uzavřené smlouvy a písemných dodacích listů, které prokazují předání zboží a jeho smluvenou hodnotu. Spolu se zbožím byly předány i faktury na žalovanou částku. Žalovaná vyúčtované částky ani po výzvě nezaplatila. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy, když předložené důkazy nedokládají uzavření jakékoliv smlouvy, přičemž žalovaná smluvní vztah s žalobkyní popírá. Faktury založené žalobkyní nemohou být důkazem smluvního vztahu mezi účastníky, neboť faktura je pouhým účetním dokladem. Ani dodací listy nesvědčí o dodání zboží žalované, ta převzetí zboží popírá, podpisy na dodacích listech nejsou označeny jménem a razítkem žalované. 3. Žalobkyně se k jednání nařízenému na 25. 8. 2022 omluvila a požádala o jeho odročení z důvodu náhlé zdravotní indispozice své jednatelky. Soud této žádosti vyhověl, přestože jednatelka žalobkyně svou omluvu ničím nedoložila. K jednání nařízenému na 18. 10. 2022 se jednatelka žalobkyně opět omluvila a požádala o odročení jednání, kdy důvodem byla opět její náhlá zdravotní indispozice. Soud této opakované žádosti již nevyhověl, neboť nebyla opět ničím doložena (např. lékařskou zprávou) a soud ji s ohledem na opakování důvodů považuje za účelovou. V tomto smyslu také informoval žalobkyni s tím, že ve věci bude jednáno. Povinností žalobkyně potom bylo ověřit si, zda její žádosti bylo vyhověno, což však neučinila. 4. Soud proto ve věci jednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti žalobkyně. 5. Žalobkyně do spisu založila listiny, na které odkazovala v souvislosti se svým tvrzením o uzavření ústní smlouvy mezi účastníky, jejímž předmětem měl být prodej zboží, založila i listiny údajně prokazující jeho dodání žalované. Protože žalovaná žádné z žalobních tvrzení neučinila nesporným, bylo povinností žalobkyně tato jednotlivá tvrzení prokázat. Žalovaná také své vyjádření k žalobě prezentovala již v květnu 2022, žalobkyně tedy věděla, že jsou všechna tvrzení sporná, jiné důkazy však nenavrhla. 6. Z těchto důvodů byla žalobkyně poučena přímo při jednání podle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a následně prokazovat svá tvrzení, poučena byla i o procesních následcích nesplnění výzvy. Takového poučení se přitom může dostat i nepřítomnému účastníku, pokud se k jednání řádně omluvil, případně i pokud se nedostavil bez omluvy. 7. Žalobkyně předložila k žalobě faktury [číslo] to včetně dodacích listů, avšak na všech těchto dokladech figuruje pouze popis dodávaného zboží, jeho množství a cena, a dále označení dodavatele (žalobkyně) a odběratele (žalovaná). Na straně přebírajícího je u dodacích listů uvedeno vždy nečitelné označení přebírající osoby bez razítka žalované (s jedinou výjimkou – faktura [číslo]). I v jediném rozdílném případě však na dodacím listu absentuje čitelný podpis osoby, která měla zboží dle dodacího listu převzít, aby tak soud mohl dovodit, zda se jednalo o osobu k tomu příslušným způsobem oprávněnou. 8. Podle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen o. z.) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Z provedených důkazů, které soud hodnotil podle ust. § 132 o. s. ř. každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, tak nemůže být odůvodněn skutkový závěr o tom, že žalovaná si u žalobkyně objednala zboží za dohodnutou cenu, toto zboží jí žalobkyně v tvrzené době dodala a žalovaná či jí pověřená osoba jej převzala. Soud se ztotožňuje s argumentací žalované, že faktura je pouhým účetním dokladem a neprokazuje uzavření smlouvy. Faktura je totiž opravdu pouze daňovým dokladem, který není sám o sobě s to prokázat existenci smluvního vztahu mezi účastníky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2006 sp. zn. 32 Odo 276/2005, v němž dovolací soud konstatoval, že„ faktura jako účetní doklad sama o sobě není důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky“, přičemž tytéž závěry je možné dovodit i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1671/2000 anebo usnesení téhož soudu ze dne 27. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 479/2006). 10. Podobné závěry přitom platí i pro dodací list, který musí být hodnověrným způsobem označen tak, že jej skutečně potvrdila osoba oprávněná zboží za kupujícího převzít. Pokud tomu tak není, neprokazuje takový dodací list sám o sobě vůbec nic. 11. Protože žalobkyně ani přes poučení soudu podle ust. § 118a o. s. ř. věrohodné důkazy o existenci objednávky žalované a doručení jí objednaného zboží nepředložila, není prokázána pasivní legitimace žalované ve sporu. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 4 140 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení – převzetí a příprava zastoupení, písm. d) vyjádření k žalobě, písm. g) účast na jednání, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Celkové náklady žalované ve výši 16 117,20 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).