26 C 5/2022-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 11. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 2 200 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného pojistného z pojistné smlouvy [číslo] (komplexní pojištění [anonymizována dvě slova]), a to za období od 9. 12. 2020 do 26. 4. 2021, kdy žalobkyně nicméně požaduje poměrnou část pojištění pouze za dobu skutečného trvání pojištění, tj. do 19. 3. 2021 včetně. 2. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili, soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalobkyně se žalovanou uzavřely pojistnou smlouvu o komplexním pojištění [anonymizována dvě slova] [číslo] s datem počátku pojištění ke dni 9. 12. 2016, na jejímž základě se žalobkyně jakožto pojistitel zavázala poskytovat žalované jakožto pojistníkovi pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a žalovaná se zavázala platit za toto pojištění první pojistné ve výši 3 756 Kč, s pojistným obdobím v délce roční. Pojištění zaniklo ke dni 19. 3. 2021. Při zániku pojištění má žalobkyně právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy. Žalobkyně proto požaduje dlužné pojistné za období od 9. 12. 2020 do 19. 3. 2021. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 7. 2021. 4. Podle ust. § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 2782 odst. 1 o. z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle ust. § 12 odst. 1 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zaniká pojištění odpovědnosti dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka. Podle ust. § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 5. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ust. § 2758 odst. 1 o.z., s počátkem pojištění ke dni 9. 12. 2016, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalované pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a žalovaná se zavázala platit sjednané pojistné a poplatky dle smlouvy a sazebníku žalobkyně. Jelikož žalovaná nezaplatila pojistné, pojištění zaniklo ke dni 19. 3. 2021. V období od 9. 12. 2020 do 26. 4. 2021 poskytovala žalobkyně žalované pojištění, avšak žalovaná za něj neuhradila sjednané pojistné. V souladu s ust. § 2782 odst. 1 o. z. a ust. § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. tak vznikl žalobkyni nárok na zaplacení poměrné části pojistného za pojistnou dobu až do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo. Žalobkyně ovšem požaduje pouze dlužné pojistné do dne zániku pojistné smlouvy, tj. 19. 3. 2021. Jelikož žalovaná žalobkyni dlužné pojistné ani přes výzvu dosud neuhradila, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Dlužná částka pojistného ke dni podání žaloby činila celkem 2 200 Kč. 6. O příslušenství dlužného pojistného soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení pouze za období ode dne následujícího po zániku pojistné smlouvy, tj. od 20. 3. 2021, do dne podání žaloby, tj. do 9. 11. 2021, v kapitalizované výši 117 Kč. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána ust. § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. b/ uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud při určení výše nákladů i přes námitku žalobkyně aplikoval ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žaloby podávané žalobkyní v obdobných případech se liší pouze údaji o žalovaném, vymezením dlužného období, výší dlužné částky a popř. výší kapitalizovaného příslušenství. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. V tomto ohledu neobstojí tvrzení žalobkyně, dle kterého se její pojistné produkty odlišují a řídí se různými zákony a pojistnými podmínkami, neboť i tyto různé pojistné produkty se v žalobách podávaných žalobkyní pravidelně opakují.