28 C 128/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 1. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 88 197,51 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2018, jejíž nedílnou součástí byly též všeobecné obchodní podmínky a úvěrové podmínky. Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 108 000 Kč, které čerpala žalovaná dne 14. 10. 2019. Žalovaná se zavázala úvěr splatit, a to formou pravidelných 72 měsíčních splátek ve výši 2 016 Kč spolu s úrokem ve výši 9,9 %. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně tak pohledávku zesplatnila. Celková výše pohledávky odpovídá částce 88 197,51 Kč, přičemž jistinu tvoří částka ve výši 86 347,51 Kč a úvěrové poplatky (zaslání upomínek) částku ve výši 1 850 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ačkoli k tomu byla žalobkyní vyzvána. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 108 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem 9,9 % ročně splatit formou 72 pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 016 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek a všeobecných podmínek). Částku ve výši 180 000 Kč čerpala žalovaná dne 14.10.2019 (zjištěno z interního dokladu). Žalovaná jistinu úvěru společně s poplatky nezaplatila, což v řízení nijak nesporovala. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z upomínky). 4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 108 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s úrokem formou pravidelných splátek. Zatímco žalobkyně žalované částku poskytla, žalovaná poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě splatnosti nevrátila a ocitla se tak v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z., v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu s úrokem za poskytnutí úvěru, nýbrž ve smyslu ustanovení. § 1970 o. z., i pokud jde o zákonný úrok z prodlení a poplatky za zaslané upomínky. Vzhledem k tomu, že žalovaná svoji povinnost uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím dosud nesplnila, ačkoliv byla o úhradu žalobkyní upomenuta, shledal soud žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 528 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 4 660 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 7 bod 5. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ustanovení § 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky). 8. Celkové náklady žalobkyně ve výši 21 533 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).