4 C 418/2021-43 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 353 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod. po výzvě revizora [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“) k předložení průkazu totožnosti poškozeného napadl tak, že jej udeřil do obličeje a způsobil mu povrchní poranění hlavy, v důsledku čehož byl poškozený v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum]. Za uvedené jednání byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], uznán vinným z přečinu výtržnictví. Zaměstnavatel poškozeného byl v souladu se zákonem pojištěn u žalobkyně zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu. Z titulu tohoto zákonného pojištění žalobkyně vyplatila žalobkyně dne 15. 8. 2019 poškozenému pojistné ve výši 8 353 Kč představující ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti, čímž přešlo právo na náhradu škody na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 8 353 Kč, avšak žalovaný neuhradil ničeho. 2. Dne 7. 12. 2021 rozhodl soud elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR 286445/2021-6, proti kterému žalovaný řádně a včas podal odpor. Žalovaný uvedl, že je ve výkonu trestu odnětí svobody, není tam zaměstnán a je nemajetný. Za předmětný skutek byl již souzen v trestním řízení a byl mu uložen dostačující trest. Žalovaný proto se zaplacením žalované částky nesouhlasí a navrhuje žalobu zamítnout. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: žalovaný dne [datum] v [údaj o čase] hod. při výstupu z tramvajové linky po výzvě poškozeného jakožto revizora k předložení průkazu totožnosti za účelem vyřešení jízdy bez platného jízdního dokladu napadl poškozeného, a to tak, že jej udeřil pěstí do obličeje, čímž poškozenému způsobil povrchní poranění hlavy se vznikem pracovní neschopnosti od [anonymizována dvě slova] [rok] do [datum]. Za tento skutek byl žalovaný uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele poškozeného vyplatila dne 15. 8. 2019 poškozenému pojistné ve výši 8 353 Kč představující ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti. Žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky, jež vyplatila poškozenému. Žalovaný však uvedenou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalovanou částku uhradil, na svou obranu uvedl pouze to, že mu za tento skutek byl již v trestním řízení uložen dostatečný trest. 4. Podle § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 5. Dle § 265 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. 6. Dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 125/1993 Sb., o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání podle vyhlášky č. 125/1993 Sb. vyplatila za zaměstnavatele poškozeného poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 8 353 Kč. Tím na žalobkyni přešlo právo zaměstnavatele poškozeného na náhradu vůči žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, soud mu tuto povinnost uložil. Soud žalobkyni přiznal rovněž úroky z prodlení z dlužné částky od 22. 9. 2021 (dle lhůty k plnění) do zaplacení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 290 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 353 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření k odporu žalovaného a účast na jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč.