71 C 32/2022-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 990 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování certifikačních služeb [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě žalovaná zažádala dne [datum] o vydání kvalifikovaného certifikátu pro podpis. Žalobkyně vydala žalované certifikát dle údajů uvedených v žádosti v souladu se smlouvou, čímž jí vznikl nárok na úhradu ceny za poskytnuté služby. Ceny za poskytnuté služby jsou uvedeny v ceníku, jehož aktuální verze je umístěna na webových stránkách [webová adresa]. Žalobkyně poskytla žalované služby řádně a včas. Žalovaná poskytnuté služby nikdy nereklamovala. Poskytnutí služeb žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] vystavenou dne [datum] a splatnou dne [datum], na částku 990 Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila. Žalobkyně proto žádá zaplacení dlužné částky, zákonný úrok z prodlení od [datum] a rovněž náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaná do dnešního dne nezaplatila ničeho, ač byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 2. Žalovaná zůstala nečinná a ve věci se nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci řízení dali svým postojem najevo, že s tímto postupem souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů (smlouva o poskytování certifikačních služeb [číslo] žádost o vydání certifikátu, protokol o vydání certifikátu, faktura [číslo] upomínka ze dne [datum], vyčíslení pohledávek ke dni [datum], ceník, předžalobní upomínka ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování certifikačních služeb [číslo] v níž se žalobkyně mj. zavázala poskytovat žalované v souladu s jejími dílčími požadavky službu spočívající ve vydávání kvalifikovaných a komerčních certifikátů PostSignum včetně doplňkových služeb a služeb souvisejících s ověřením stavu certifikátu, a to za cenu dle ceníku. Žalovaná požádala o vydání certifikátu (kvalifikovaného certifikátu pro elektronický podpis s platností 3 roky) a žalobkyně žalované certifikát dle její žádosti vydala. Žalobkyně poskytnutí těchto služeb žalované vyúčtovala fakturou znějící na částku 990 Kč se splatností dne [datum]. Žalovaná byla o úhradu dlužné částky žalobkyní upomínána. Žalovanou nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by i přes výzvy, byť alespoň částečně, částku uhradila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalobkyně je kvalifikovaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o poskytování certifikačních služeb podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala vydat žalované na její žádost certifikát dle údajů uvedených v žádosti a žalovaná se zavázala zaplatit cenu za vydaný certifikát ve výši uvedené v ceníku žalobkyně. Žalobkyně žalované certifikát dle její žádosti vydala a cenu za poskytnuté služby žalované vyúčtovala fakturou znějící na částku 990 Kč, splatnou dne [datum]. Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by žalobkyni tuto částku zaplatila. 6. Jelikož žalobkyně službu spočívající ve vydání příslušného certifikátu žalované poskytla, avšak žalovaná sjednanou cenu za poskytnuté služby nezaplatila, soud žalobě vyhověl a žalované povinnost zaplatit částku ve výši 990 Kč uložil. S ohledem na to, že žalovaná se ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, uložil jí soud podle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., splatnost vyplývá ze shora uvedené faktury. V souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. má žalobkyně rovněž právo na zaplacení minimálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť z předložených listin plyne, že se jednalo o pohledávku vyplývající z podnikatelské činnosti účastníků. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na jejich náhradu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů spojených se zastoupením advokátem, kterému náleží mimosmluvní odměna stanovená podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, tedy úkony podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), přičemž sazba za jeden úkon právní služby činí podle § 14b odst. 1 AT částku 200 Kč, 3 paušální částky po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše nákladů, které žalobkyni v tomto řízení vznikly, tedy činí 1 489 Kč. Soud dospěl k závěru, že § 14b AT zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně obdobné věci. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.