10 C 144/2023-23 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, když tvrdila, že uzavřela se žalovanou smlouvu o dodávce elektřiny na odběrné místo [adresa žalované], smlouva zanikla ke dni [datum]. Od [datum] do [datum] odebírala žalovaná elektřinu neoprávněně. Za odebrané množství elektřiny za dané období vyčíslila žalobkyně náhradu za neoprávněný odběr na částku [částka], kterou žalovaná neuhradila ani na základě upomínky. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná byly podle § 115a o.s.ř. vyzvány, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělily, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byly poučeny, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Soud provedl všechny důkazy, které ve věci žalobkyně navrhla, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná odebírala elektrickou energii na adrese [adresa žalované], k ukončení smlouvy s [anonymizováno] [právnická osoba] došlo ke dni [datum], žalovaná podala žádost o připojení odběrného místa dne [datum] (prokázáno nájemní smlouvou, žádostí o připojení odběrného místa). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky [částka] (prokázáno fakturou, výzvami, výpočtem náhrady). Vztah mezi účastníky se řídí § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. v platném znění o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích. Tím, žalovaná neměla zajištěnu řádnou distribuci energie od žádného dodavatele, vznikla jí povinnost uhradit za spotřebovanou elektřinu bezdůvodné obohacení, které žalobkyně vyčíslila na částku [částka], což neučinila. Na základě zjištěného skutkového stavu a uvedených ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Výše příslušenství je dána ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku [částka] a 2 náhradách hotových výdajů po [částka] podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy náklady řízení ve výši [částka], které byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).