11 C 27/2022-80 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Osvojitelka žádala návrhem ze dne 9. 2. 2022 o osvojení osvojence, které je obdobou osvojení nezletilého. Osvojenec byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 19 P 34/2002, svěřen do péče svého dědečka [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] (manžela osvojitelky), který sdílí domácnost s osvojitelkou, v důsledku čehož si osvojitelka a osvojenec vytvořili vztah jako má matka se synem. Osvojenec se se svou biologickou matkou [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozenou [datum], nestýká, ani o něj nejeví zájem. Osvojenec a jeho biologická matka nemají mezi sebou žádný vztah a v současné době ani není znám pobyt matky osvojence. Osvojením by tak došlo ke stvrzení vztahu mezi osvojitelkou a osvojitelem jako vztah rodič a dítě. 2. Osvojenec se k návrhu vyjádřil tak, že se k návrhu o osvojení připojuje. 3. Stanovisko matky osvojence se nepodařilo zjistit, k jednání se bez omluvy nedostavila. Soud provedl rozsáhlé šetření za účelem zjištění jejího bydliště, a ačkoli ji soud obesílal na různých zjištěných adresách, tato se k výzvě soudu nevyjádřila, a ani účastníkům není známo, na jaké adrese se nyní zdržuje (předvolání jí bylo zasláno na adresu jejího trvalého bydliště, rovněž bez odezvy). 4. Syn osvojitelky pan [příjmení] [jméno] [příjmení] se k návrhu vyjádřil tak, že osvojení osvojence osvojitelkou nepociťuje jako osobní nebo majetkovou újmu, naopak návrh na osvojení podporuje, jelikož osvojence považuje za svého bratra. Biologická matka péči o osvojence zanedbala, tak mu ji plně nahradila osvojitelka. Osvojení proto vnímá pouze jako formální krok, kdy bude [celé jméno žalovaného] fakticky uznán k jejich rodině. 5. Dcera osvojitelky paní [jméno] [příjmení] se k návrhu vyjádřila tak, že biologická matka osvojence péči o něj zanedbávala a tak byl svěřen do péče její matky a nevlastního otce, který je [anonymizováno] dědečkem. Osvojence považuje za mladšího sourozence, což se nezměnilo, a udržují vzájemné dobré vztahy. Návrh na osvojení plně podporuje a považuje ho také pouze za formalitu přijetí [jméno] do jejich rodiny. 6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.) a dále vyslechl osvojence a manžela osvojitelky. <b>7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:</b> 8. Osvojitelka a manžel osvojitelky uzavřeli manželství 2. 10. 2021 (prokázáno oddacím listem ze dne 6. 10. 2021). Matkou osvojence je [jméno] [celé jméno žalobkyně], [datum narození], otec osvojence je neznámý (prokázáno rodným listem osvojence). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 19 P 34/2002, byl nezletilý [celé jméno žalovaného] svěřen do péče manžela osvojitelky (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2002). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 6. 2008, č.j. 50 P 275/2006 – 118, bylo matce osvojence uloženo přispívat na výživu nezletilého osvojence (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 4. 2002). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 8. 2003, sp. zn. 19 P 34/2002, byla matka osvojence zbavena rodičovské odpovědnosti (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 8. 2003). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 7. 2001, sp. zn. 12 Nc 431/2001, byl předběžným opatřením tehdy nezletilý osvojenec svěřen do péče manžela osvojitelky (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 7. 2001, čl. 11). Osvojenec byl vychováván od útlého věku osvojitelkou a jejím (nyní už) manželem, jeho biologická matka se o něj nestarala, ve věku několika měsíců byl osvojenec svěřen do péče svého biologického dědečka (nyní manžel osvojitelky), od té doby žil v domácnosti s osvojitelkou a i jejími dětmi, jsou v podstatě v denním kontaktu (zjištěno z účastnické výpovědi manžela osvojitelky), vztahy osvojence s osvojitelkou a i jejími dětmi jsou velmi dobré, fungují jako běžná rodina, osvojenec bere děti osvojitelky jako své sourozence a osvojitelku vnímá jako svou matku, své dětství považuje za šťastné a spokojené (prokázáno účastnickou výpovědí osvojence). 9. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že osvojenec je již od útlého dětství v péči dědečka (manžela osvojitelky) a osvojitelky, kteří se o něj po celou dobu starali, osvojitelka jej přijala jako svého syna, stejně tak na něj pohlížejí potomci osvojitelky, kteří osvojence vnímají jako svého mladšího sourozence. Účastníkům není známo, kde se nyní nachází biologická matka osvojence. 10. Podle § 846 zákona č. 89/2012 Sb., https://www.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=onrf6mrqgezf6obzobčansk zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. 11. Podle § 847 odst. 1 písm. c) o. z. zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti Zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů (odst. 2). 12. Podle § 801 o. z. osvojuje-li osoba, která je rodičem, soud zhodnotí, není-li osvojení v zásadním rozporu se zájmy dětí osvojitele; majetkové zájmy nejsou pro posouzení rozhodující. 13. Podle § 803 o. z. mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem musí být přiměřený věkový rozdíl, zpravidla ne menší než šestnáct let; jen souhlasí-li s osvojením opatrovník zastupující dítě v řízení a je-li osvojení v souladu se zájmy dítěte, může být věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojovaným dítětem výjimečně menší než šestnáct let. 14. Podle § 804 o. z. je osvojení vyloučeno mezi osobami spolu příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci. To neplatí v případě náhradního mateřství. 15. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že je na místě návrhu na osvojení vyhovět. V posuzované věci se jedná o osvojení, které je obdobou nezletilého, přičemž soud má za to, že v projednávané věci byly splněny zákonné podmínky stanovené pro osvojení zletilého dítěte. Osvojenec s osvojením souhlasil, přičemž souhlas rodičů osvojence dle § 809 o. z. nebyl s ohledem na § 856 o. z. podmínkou pro osvojení. Současně bylo zjištěno, že mezi osvojitelkou a osvojencem je takový vztah, jaký je mezi rodičem a dítětem (§ 795 věta první o. z.), je mezi nimi rovněž dle § 803 o. z. i přiměřený věkový rozdíl, naopak mezi nimi není příbuzenský vztah (§ 804 o. z.) Osoba osvojitelky dle § 799 odst. 1 o. z. zaručuje, že bude pro osvojence dobrým rodičem, což prokázala svým přístupem k němu již od raného dětství. Osvojení přitom v daném případě není dle § 846 o. z. v rozporu s dobrými mravy ani v rozporu s odůvodněným zájmem pokrevních rodičů osvojence dle § 847 odst. 2 o. z. Výslech rodičů (viz § 450 z. ř. s.) proveden nebyl, neboť otec osvojence není znám a matku se nepodařilo soudu ani přes rozumně vynaložené úsilí vypátrat (soud proto upustil od jejího výslechu, neboť tento nebyl objektivně možný). Osvojitelka pečovala o osvojence jako o vlastní dítě již v době jeho nezletilosti (§ 847 odst. 1 písm. c) o. z.), nebylo zjištěno, že osvojení by bylo na újmu zájmům potomků osvojitelky podle § 801 o. z. Soud proto podle § 796 odst. 2 o. z. rozhodl, že osvojenec se stává osvojeným osvojitelkou (výrok I). V posuzované věci osvojením vzniká vzájemný příbuzenský poměr mezi osvojencem, jeho potomky, osvojiteli a členy rodiny osvojitelů, osvojenec a jeho potomci současně pozbývají osvojením práv ve vlastní rodině. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 z. ř. s. s přihlédnutím ke skutečnosti, že všichni účastníci se vzdali práva na náhradu nákladů řízení, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.