11 C 278/2022-45 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 360 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný dne 8. 11. 2020 okolo 15:40 hod. napadl pracovnici [anonymizována dvě slova], paní [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozená“), tak, že do poškozené strčil a udeřil ji do břicha, v důsledku čehož byla poškozená v pracovní neschopnosti od 9. 11. 2020 do 18. 11. 2020. Za uvedené jednání byl příkazem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka], uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití. Zaměstnavatel poškozeného byl v souladu se zákonem pojištěn u žalobkyně zákonným pojištěním odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu. Z titulu zákonného pojištění žalobkyně vyplatila dne 8. 6. 2021 poškozenému pojistné ve výši 3 460 Kč představující ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti, čímž přešlo právo na náhradu škody na žalobkyni. Dále byla poškozené vyplacena částka 7 900 Kč, která představovala náklady na léčbu ve výši 400 Kč a bolestné ve výši 7 500 Kč. Žalobkyně poté vyzvala žalovaného k úhradě částky 11 360 Kč, avšak žalovaný neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: žalovaný dne 8. 11. 2020 okolo 15:45 hod. v [anonymizována dvě slova] na oddělení [anonymizováno] napadl poškozenou. Žalovaný se domáhal vstupu na [anonymizováno] oddělení, avšak návštěvy nebyly povoleny, a tak ho poškozená nechtěla na oddělení vpustit, proto žalovaný poškozenou u dveří odstrčil a udeřil do břicha, čímž se mu podařilo vniknout na oddělení. Za výše popsané jednání byl žalovaný uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití (zjištěno z příkazu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] pod sp. zn. [anonymizováno] [spisová značka]). Poškozená dne 9. 11. 2020 navštívila [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno], kde jí byl blíže specifikován úraz (zjištěno ze zprávy chirurgické ambulance ze dne 9. 11. 2020). Žalobkyně z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele poškozené vyplatila pojistné v celkové výši 11 360 Kč představující ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti, bolestné a náklady na léčbu (zjištěno z dokladu o výplatě). Žalobkyně dne 19. 10. 2021 vyzvala žalovaného k uhrazení částky, jež vyplatila poškozené (zjištěno z dopisu ve věci náhrada regresivní pohledávky ze dne 19. 10. 2021). Žalovaný neplnil, a tak byl vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy k plnění (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 5. 1. 2022). Žalovaný však ničeho neuhradil. 4. Podle § 2910 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 5. Dle § 265 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. 6. Dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 125/1993 Sb., o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil škodlivého jednání vůči poškozené, když ji dne 8. 11. 2020 okolo 15:45 hod. v [anonymizována dvě slova] na oddělení [anonymizováno] (tedy na jejím pracovišti) fyzicky napadl (za které byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití), v souvislosti s čímž poškozené vznikla škoda ve výši 11 360 Kč představující ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti, bolestné a náklady na léčbu. Zaměstnavatel poškozené uplatnil u žalobkyně částku v této výši z titulu pojistné smlouvy uzavřené se žalobkyní. Žalobkyně zaměstnavateli poškozené na základě pojistné plnění toto plnění poskytla, čímž na ni přešlo podle shora citované vyhlášky právo na náhradu vůči žalovanému. Žalobkyni tedy vznikla škoda ve výši této částky vůči žalovanému. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, soud mu tuto povinnost uložil. Soud žalobkyni přiznal rovněž úroky z prodlení z dlužné částky od 22. 9. 2021 (dle lhůty k plnění) do zaplacení v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 624,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 360 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 640 Kč ve výši 1 184,40 Kč.