11 C 305/2023-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 598 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, [registrační značka] je evidován jako provozované vozidlo, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od 8. 3. 2022 do 13. 7. 2022 a v období od 14. 7. 2022 do 27. 10. 2022 sjednáno pojištění odpovědnosti, vozidlo tak bylo 128 a poté dalších 106 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí 10 998 Kč, a poplatek spojený s vymáháním za každé časové období po 300 Kč v celkové výši 600 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností osoby žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb. uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16. 5. 1983 ve spojení se sdělením č. 81/2009 Sb.m.s. k platnosti dvoustranných mezinárodních smluv ve vztazích mezi Českou republikou a Moldavskou republikou (dále jen„ mezinárodní smlouva“). Mezinárodní smlouva sice spory z porušení povinnosti uzavřít povinné ručení výslovně neřeší, nicméně lze aplikovat úpravu povaze řešeného sporu nejbližší, konkrétně čl. 38 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české. 4. Na základě listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy, neboť vozidlo [registrační značka], osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm3 do 1 850 cm3, byl užíván bez sjednaného povinného ručení v období od 8. 3. 2022 do 13. 7. 2022 a v období od 14. 7. 2022 do 27. 10. 2022 předpis příspěvku za tato období činí celkově 10 998 Kč (zjištěno z výzev k plnění ze dne 1. 9. 2022 a ze dne 14. 12. 2022) Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení upomínkami (zjištěno z upomínek ze dne 7. 12. 2022 a ze dne 22. 3. 2023) a předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 4. 1. 2023 a ze dne 17. 4. 2023). 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, (dále jen„ zákon“), neboť provozoval shora uvedené vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto mu vznikla povinnost podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou byla vozidla provozována v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení shora uvedené dlužné částce, přičemž náklady spojené s vymáháním pohledávky činí v každém jednotlivém případě 300 Kč (§ 4 odst. 4 zákona ve spojení s § 2a vyhlášky). Jelikož žalovaný dlužnou částku nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náhrada nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 252 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).