18 C 238/2023-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byl proveden odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož vlastníkem je žalovaný, následně bylo vozidlo umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Dluh žalovaného sestává z částky za odtah ve výši 1 900 Kč a částky 250 Kč za první až třetí den střežení vozidla, částky 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den a částky 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Cena za odtah je určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu a parkovné je počítáno za každý započatý den dle příslušného nařízení. Celková výše dlužné částky činí 47 450 Kč. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních vztahů, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost může být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně v nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně provedla dne [datum] odtah motorového vozidla s [registrační značka] (protokol o odtahu vozidla [číslo]). Výše dlužné částky vyplývá z nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, dle něhož činí maximální cena za nucený odtah úplný částku 1 900 Kč, maximální cena za služby parkovišť za první až třetí den částku ve výši 250 Kč denně, za každý další den až do sto osmdesátého dne ve výši 400 Kč a částku 50 Kč za den od sto osmdesátého prvního dne (nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy ze dne [datum] účinným od 15. 2. 2013). Předmětné vozidlo je evidováno jako provozované, přičemž jako provozovatel a vlastník je od [datum] evidován žalovaný (karta předmětného vozidla). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému provedení odtahu a vyzvala jej k převzetí vozidla a k úhradě ceny za odtah a střežení vozidla na parkovišti (dopis žalobkyně žalovanému ze dne [datum]). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván (výzva k úhradě dlužné částky ze dne [datum] a doručenka), avšak nezaplatil ničeho. 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Pro Českou republiku je od 11. 1. 2009 závazné nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). V souladu s čl. 28 nařízení Řím II má sice přednost před jeho ustanoveními smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2001 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních poměrů, které současně nejsou nárokem na náhradu škody, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím II. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti, přičemž podle čl. 2 odst. 1 nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. Vzhledem k tomu, že k porušení zákonné povinnosti došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky. 7. Podle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 8. Vozidlo provozované žalovaným bylo v souladu s § 27 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb. odtaženo a umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Tímto úkonem žalovanému vznikla povinnost zaplatit za odtah částku ve výši 1 900 Kč a za jeho parkování na odstavném parkovišti, přičemž cena za toto parkovné činí v souladu s nařízením o maximálních cenách za odtahy vozidel částku 250 Kč denně za první až třetí den, částku 400 Kč za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den a částku 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Výše nákladů odpovídá provedenému odtahu a počtu dnů střežení na parkovišti žalobkyně. Žalovaný tuto částku žalobkyni přes výzvu nezaplatil, soud proto shledal žalobu důvodnou, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 2 098 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 898 Kč a ve dvou náhradách hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 100 Kč podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. 10. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.