18 C 251/2023-71 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným původně k [název soudu] domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] prostřednictvím internetového e-shopu [webová adresa] jménem [jméno] [příjmení] bez jejího souhlasu a vědomí, za použití fotokopie jejího občanského průkazu, jako spolupachatelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru k nákupu mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] v hodnotě 14 906 Kč. Úvěr byl žalobkyní poskytnut a nebyl splacen. Dne [datum] žalovaná prostřednictvím internetového e-shopu [webová adresa] jménem [jméno] [příjmení] bez jeho souhlasu a vědomí, za použití fotokopie jeho občanského průkazu, jako spolupachatelka uzavřela s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 29 980 Kč, pod [číslo] kdy do žádosti o úvěr byly uvedeny kontaktní a osobní údaje [jméno] [příjmení]. Úvěr žalovaná nesplácela. Žalovaná spáchala přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku, svým jednáním způsobila žalobkyni škodu ve výši 44 886 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dlužnou částku nezaplatila. 2. Žalovaná ve věci pouze uvedla, že žádá o možnost splátkového kalendáře po splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. S žalobkyní navrženou výší splátky 4 400 Kč měsíčně žalovaná nesouhlasila. 3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná dne [datum] společným jednáním s obviněným [jméno] [příjmení] prostřednictvím internetového e-shopu [webová adresa], jménem [jméno] [příjmení] bez jejího souhlasu a vědomí za použití fotokopie jejího občanského průkazu, s žalobkyní uzavřela pod [číslo] smlouvu o spotřebitelském úvěru k nákupu mobilního telefonu [anonymizována tři slova] v hodnotě 14 906 Kč, přičemž do žádosti o úvěr uvedla kontaktní a osobní údaje na [jméno] [příjmení], úvěr byl žalobkyní poskytnut a nebyl splacen. Žalovaná dne [datum] společným jednáním s obviněným [jméno] [příjmení] prostřednictvím internetového e-shopu [webová adresa], jménem [jméno] [příjmení] bez jeho souhlasu a vědomí za použití fotokopie jeho občanského průkazu, s žalobkyní uzavřela pod [číslo] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 29 980 Kč, přičemž do žádosti o tento úvěr uvedla kontaktní a osobní údaje [jméno] [příjmení], úvěr však žalovaná nesplácela (trestní příkaz [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 44 886 Kč (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího archu). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná trestnou činností způsobila žalobkyni škodu tím, že spáchala přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 a odst. 4 trestního zákoníku. Výše škody, která byla vyčíslena ve výrokové části trestního příkazu, je pro soud závazná, neboť znaky skutkové podstaty trestného činu jsou zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku žalobkyně (§ 135 o. s. ř.). Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila a žalobkyni tak vzniklo právo na její úhradu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I. 9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 11 616 Kč spočívají v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 8 700 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 6 a 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 2 900 Kč, -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 016 Kč. 10. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Soud nevyhověl žádosti žalované o možnost hradit částku uloženou k zaplacení ve splátkách, neboť při výši splátky 500 Kč měsíčně navrhované žalovanou by byl dluh včetně přiznané náhrady nákladů řízení splacen až za téměř 10 let, čímž by byla významně narušena rovnováha mezi účastníky a práva žalobkyně jako poškozené věřitelky.