24 C 216/2023-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 621,46 Kč se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce společností původně [právnická osoba] (dále též jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal (na svůj bankovní účet) úvěr v konečné výši 15 621,46 Kč, který měl být splacen do [datum], žalovaný však tyto peněžní prostředky přes upomínky nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného byla přitom ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na žalobce byla daná pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z [datum]. Žalobce se proto domáhá zaplacení žalované částky spolu s příslušenstvím z titulu dluhu z výše uvedené smlouvy, příp. co do jistiny žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný k věci samé nijak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobce se z nařízeného jednání omluvil a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Z předložené listiny [právnická osoba] – úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřená s klientem dne [datum] ve spojení s listinami Standardní podmínky úvěru [anonymizována dvě slova] a Informace o spotřebitelských úvěrech [anonymizována dvě slova] soud pouze zjistil, že dle těchto listin se měl právní předchůdce žalobce zavázat poskytnout žalovanému schválený úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splácet spolu s 146,949 % úroky ročně, tyto listiny však neobsahují žádné podpisy ani jakékoli seznatelné identifikátory osob dle těchto listin údajně jednajících. 5. Tvrzená pohledávka za žalovaným plynoucí z výše uvedené úvěrové smlouvy je obsažena v Seznamu postoupených pohledávek dle Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek z [datum] uzavřené mezi žalobcem a právním předchůdcem žalobce. 6. Z žalobcem dále předložených listin Bilance dluhu, [jméno] aplication info, předžalobní upomínky z [datum], faktury [číslo] nelze nijak dovodit, že by jakákoli finanční částka byla právním předchůdcem žalobce fakticky vyplacena na tam uvedený účet žalovaného, jak bylo jeho vlastnictví k [datum] prokázáno [právnická osoba] z [datum]. 7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ani nebyly navrhovány. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. V daném případě žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel výše uvedenou úvěrovou smlouvu, na jejímž základě měl žalovanému vyplatit celkovou částku 15 621,46 Kč, jejíhož zaplacení z titulu uzavřené smlouvy, příp.„ co do jistiny“ z titulu bezdůvodného obohacení se žalobce domáhá. Žalobce však v řízení dle soudu pouze řádně tvrdil a prokázal Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ve spojení se Seznamem postoupených pohledávek, že je ve věci aktivně věcně legitimován, když tvrzená pohledávka za žalovaným na něj byla řádně postoupena dle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. 11. Dále však již žalobce ani řádně netvrdil a zejména ani neprokázal, že by žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel danou úvěrovou smlouvu a že by mu byly právním předchůdcem žalobce vůbec vyplaceny jakékoli finanční prostředky. 12. Předně soud uzavřel, že tvrzená a žalobcem předložená smlouva o úvěru neobsahuj žádné podpisy (zejména žalovaného) ani jakékoli jiné identifikátory tam uvedených osob, z nichž by bylo patrné, že danou smlouvu dané osoby uzavřely. Soud tak nemá za prokázanou skutečnost, že by daná smlouva byla právě žalovaným uzavřena. V žalobě přitom absentují jakákoli skutková tvrzení ohledně toho, že by smlouva měla být uzavřena jinak než osobně jednajícími osobami. 13. Z provedeného dokazování (žalobcem předloženými listinnými důkazy) však dále ani nebylo nijak prokázáno, že by právní předchůdce žalobce žalovanému fakticky vyplatil jakoukoli finanční částku. V žalobě pak rovněž chybí jakákoli tvrzení (a zejména dále i návrhy důkazů k prokázání těchto skutečností) ohledně toho, že jakákoli částka v konkrétní výši (patrně ve výši jistiny tvrzeného úvěru, jejíž výše však v žalobních tvrzeních rovněž není uvedena) byla žalovanému právním předchůdcem žalobce fakticky vyplacena. Soud tak nemohl žalobě vyhovět ani z titulu případného bezdůvodného obohacení, když z žalobních tvrzení není patrné, o bezdůvodné obohacení v jaké výši se vůbec mělo jednat, ani to, že se žalovaný skutečně na úkor právního předchůdce žalobce obohatil. 14. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému prvnímu jednání sám zbavil možnosti, aby byl o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání v daném rozsahu soudem poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. 15. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavřel, že v řízení žalobce neunesl ani břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně toho, že by mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena úvěrové smlouva, na jejímž základě by žalovaného stíhala povinnost vrátit žalovanou částku, ani ohledně toho, že by se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce o jakoukoli konkrétní finanční částku bezdůvodně obohatil. Soud proto žalobu včetně požadovaného příslušenství zamítl jako nedůvodnou výrokem I. tohoto rozsudku. 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když ve věci zcela úspěšnému žalovaného žádné náklady řízení nevznikly.