24 C 3/2023-51 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá určení, že je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé [datum] (dále též jen„ zůstavitelka“), a to na základě závěti -„ Poslední vůle“ vlastnoručně sepsané a podepsané zůstavitelkou dne [datum], přičemž závěť, kterou předložila žalobkyně, byla sepsána zůstavitelkou jako druhý originál vyhotovený průpisem spolu s původním„ originálem“. Tento„ originál“ zůstal v držení zůstavitelky, avšak při místním šetření v jejím bytě dne [datum] nebyl nalezen. Průpis závěti pak byl předán žalobkyni osobně zůstavitelkou dne [datum]; zcela tak vychází z autonomie vůle zůstavitelky, jejíž vůlí jasně a srozumitelně vyjádřenou v dané závěti bylo, aby po smrti zůstavitelky žalobkyně po ní zdědila v závěti vymezené nemovitosti v k.ú. [část obce], o které se žalobkyně od roku [rok] v souladu s vůlí zůstavitelky výhradně stará, udržuje je, hradí náklady s nimi spojené. 2. Žalovaná k věci samé uvedla, že v rámci dědického řízení po zůstavitelce žalobkyně předložila pouze kopii poslední vůle (jejíž originál se měl nacházet v bytě zůstavitelky, kde však nebyl nalezen), což plyne i z textu samotné závěti, kde je uvedeno výslovně, že její„ kopie“ byla předána žalobkyni. Žalovaný proto neuznal tuto listinu za pravé a platné pořízení pro případ smrti, když kopie závěti nemůže spolehlivě prokázat, že zůstavitel tuto listinu skutečně podepsal, avšak ani to, že případný originál závěti při změně své vůle sám později nezničil. Kromě toho bylo v dědickém řízení zmíněno i pořízení závěti pozdější, z roku [rok], která se však také nenašla a nebyla nikým předložena, tedy je pravděpodobné i že i tato pozdější závěť byla zůstavitelkou zničena; je tak zřejmé, že zůstavitelka svou vůli související s pořízením pro případ smrti měnila. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Z podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 32 D 9049/2017 má soud za prokázané, že zůstavitelka zemřela dne [datum]; na předvolání soudní komisařky se na předběžné šetření dostavily poz. nevlastní neteř [jméno] [příjmení], poz. nevlastní neteř - žalobkyně a její dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně], které shodně prohlásily, že jej jim známo, že zůstavitelka zanechala závěť, jejíž originál by se měl nacházet v bytě zůstavitelky; žalobkyně předložila„ kopii poslední vůle ze dne [datum]“ (viz konkrétně Protokol o předběžném šetření z [datum rozhodnutí], čj. 32 D 49/2017, Nd 13/2017). Z Protokolu o jednání před soudní komisařkou z [datum rozhodnutí], č.j. 32 D 49/2017-131 soud zjistil, že tam slyšená svědkyně [jméno] [příjmení], přítelkyně zůstavitelky, uvedla, že neví o tom, zda zůstavitelka zanechala závěť a ze kdy, svědkyně podepisovala závěť psanou na stroji z roku [rok] [číslo], závěť z roku [rok] neviděla, zůstavitelka mluvila zběžně o tom, že její majetek má být rozdělen mezi neteře, [část obce] chtěla nechat žalobkyni. Z Protokolu o jednání před soudní komisařskou z [datum rozhodnutí], č.j. 32 D 49/2017-223 soud zjistil, že při místním šetření v bytě zůstavitelky provedeném soudní komisařskou dne [datum] nebyl nalezen žádný originál posledního pořízení pro případ smrti zůstavitelky. Z protokolu o jednání před soudní komisařskou z [datum rozhodnutí], č.j. 32 D 49/2017-150 soud zjistil, že v úvahu přicházející dědici po zůstavitelce byly žalobkyně, a to jako dědic ze závěti (z [datum]), žalovaný, jako dědic ze zákona a [jméno] [celé jméno žalobkyně] (dcera žalobkyně), a to jako případná osoba spolužijící se zůstavitelkou; žaloba [jméno] [celé jméno žalobkyně] na určení, že je dědičkou zůstavitelky (jako spolužijící osoba) však byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 34 C 22/20108-147 ve spojení s rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], č.j. 91 Co 195/2019-183 (viz konkrétně citovaný rozsudek Městského soudu v Praze). Žalobkyni bylo usnesením zdejšího soudu z [datum rozhodnutí], č.j. 32 D 49/2017-235, pravomocným dne [datum rozhodnutí], uloženo, aby do 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u zdejšího soudu žalobu proti ČR na určení, že je dědicem po zůstavitelce ze závěti. Konkrétně z Informace o pozemku, nahlížení do katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce] z [datum] soud dále zjistil, že zůstavitelka byla ke dni svého úmrtí mimo jiné vlastnicí id. ½ pozemku parc. [číslo] zapsaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [územní celek], na kterém stojí bytový dům [adresa]; a dále pak vlastnicí id. ½ pozemku parc. [číslo] st. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], jehož součástí je budova s č.e. [anonymizováno], vše na [list vlastnictví] k.ú. [část obce] (viz konkrétně Informace o pozemku, nahlížení do katastru nemovitostí [list vlastnictví], k.ú. [část obce] z [datum] včetně digitalizované mapy), přičemž z digitalizované mapy daných pozemků (pozn. soudu – na č.l. 66 dědického spisu), jakož i z připojené fotodokumentace daných nemovitostí (pozn. soudu - na č.l. 67-69 dědického spisu) je zřejmé, že se jedná o pozemky tvořící jediný funkční celek s danou chatou zde umístěnou. 5. Z Poslední vůle zůstavitelky datované dne [datum] (dále též jen„ Závěť“) ve spojení se znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že Závěť je listinou vlastnoručně sepsanou a podepsanou zůstavitelkou, kterou zůstavitelka (označená svým jménem, příjmením, datem narození, bydlištěm a r.č.) pro případ své smrti odkázala své neteři – žalobkyni (označené jménem a příjmením)„ svou polovinu pozemku v [anonymizováno] u [obec]“ a„ svoji polovinu domu na jmenovaném pozemku v [část obce]“; s výslovným uvedením, že její„ Kopie byla předána“ žalobkyni dne [datum], což žalobkyně stvrdila svým podpisem. Závěť, jak má soud za prokázané z výše uvedeného znaleckého posudku, byla sepsána vlastnoručně zůstavitelkou a jí podepsána, a to konkrétně tak, že byla vyhotovena jako grafitový průpis originálního zápisu, tj. mechanickým průtlakem hrotu psacího prostředku prostřednictvím kopírovacího papíru; nejedná se tedy o kopii vytištěnou na tiskárně či kopírce či pořízenou při použití reprodukční techniky. 6. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že zůstavitelka i její manžel vždy chtěli, aby dané nemovitost měla žalobkyně, žalobkyně se o dané nemovitosti výlučně stará již od roku [rok], od roku [rok] jsou na ni přepsané energie, platí veškeré náklady s tím spojené, ostatní spoluvlastníci daných nemovitostí s tím rovněž souhlasí. Zůstavitelka tam již nebydlela, pouze ji tam vozili na rekreaci, se zůstavitelkou se stýkali až do její smrti. U sepsání Závěti žalobkyně nebyla, od zůstavitelky dostala daný stejnopis, když tam přišla na návštěvu a zůstavitelka to takto pro ni měla připravené, podepsané, obě listiny měla na stole, verzi žalobkyni jí dala a svoji verzi si nechala. Žalobkyně neví, co se stalo s verzí zůstavitelky, zůstavitelka nikdy žalobkyni neřekla, co udělala se svojí verzí Závěti, po žalobkyni rovněž nikdy nechtěla její verzi zpátky. Zůstavitelka byla vždy ve svých věcech precizní, vždy mluvila o tom, že majetek má zůstat v rodině, chtěla se vždy vypořádat s žalobkyní a její dcerou. Žalobkyni se nikdy nezmínila o jakékoli své pozdější závěti. 7. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že se jednalo o souseda žalobkyně z chaty z [část obce]. Jako sousedku takto znal i zůstavitelku, dokud tam jezdila, cca 8-9 let zpátky, což bylo po smrti jejího manžela už jen sporadicky, vždy ji tam přivezla žalobkyně nebo její dcera [jméno], nikoho jiného tam se zůstavitelkou neviděl. Zůstavitelka neměla děti. Když se zběžně bavili, vždy povídala, že se o to nechce již starat a že je ráda, že se o to starají děti, čímž patrně myslela žalobkyni a její dceru, a že to bude jejich. Svědek nevěděl nic o závěti zůstavitelky, ani nic o tom, že by dané nemovitosti odkázala nebo chtěla odkázat komukoli jinému než žalobkyni. Zůstavitelka byla vždy při jednání s úřady i např. se svědkem velice akurátní. 8. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, další důkazy ani nebyly navrhovány. Provedené důkazy považoval soud za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci, přičemž je posoudil jak jednotlivě, tak zejména i v jejich vzájemných souvislostech. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 9. Právně soud věc posoudil ve smyslu ust. § 3069 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) dle § [číslo], dle něhož je dědické právo právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. 10. Dle § 1476 o.z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo podle zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. 11. Dle § 1494 o.z. je závěť odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podí