24 C 53/2021-606 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalovaná podala včasné odvolání proti rozsudku, kterým jí soud I. stupně uložil zaplatit žalobkyni 585 500 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 8, 25 % ročně od 21. 12. 2021 do zaplacení do 2 měsíců od právní moci rozsudku, náklady řízení a náklady státu. 2. Vytýkala soudu nesprávně zjištění skutkového stavu, nepřihlédnutí k argumentaci žalované a nesprávné právní posouzení věci. Pokud jde o částky 100 a 32 tisíc Kč, tyto žalobkyně uhradila realitnímu makléři po dohodě s žalovanou, tudíž nemohlo jít o jednání neurčité/neplatné a o bezdůvodné obohacení. 3. Nesprávně také dovodil, že platby [anonymizováno]. [příjmení] uvedené v bodu 63. odůvodnění (v souhrnné výši 222 000 Kč) na účet žalované pocházely od žalobkyně, neboť to nelze z výpisů z účtu dovodit. Neshodují se také s měsíčními platbami posílanými žalobkyní na účet [anonymizováno]. [příjmení], neboť ty činily v letech 2013 2018 36 000 Kč ročně, zatímco [anonymizováno]. [příjmení] poukazovala více. Stejně tak některé emaily od [anonymizováno]. [příjmení] uváděly, že jde o platbu„ [jméno] +mamka“) tzn. že zčásti nemohlo jít o prostředky žalobkyně. Údajné mimořádné platby v hotovosti nebyly prokázány, resp. i tyto nepocházely zdaleka všechny od žalobkyně, nýbrž od [anonymizováno]. [příjmení]. Výpověď svědkyně [příjmení] byla nepravdivá a nelze vycházet ani z tabulek, které vytvářela a upravovala. 4. Správně nejsou ani závěry soudu I. stupě, že žalobkyně protihodnotou za vynaložené finanční prostředky ničeho neobdržela. Od března 2012 do 9. 10. 2020 byt bezplatně (bez placení nájemného) užívala. To měl soud zohlednit např. v rámci posuzování dobrých mravů či námitky promlčení. K ukončení práva bydlení žalobkyně v bytě nedošlo kvůli sporu žalobkyně s [anonymizováno]. [příjmení], nýbrž proto, že žalobkyně jmenovaného bránila a svědčila proti žalované ve soudním sporu s jmenovaným. 5. Dále uvedla, že má za žalobkyní pohledávku 1 002 194 Kč odpovídající obvyklému nájemnému za roky 2013 2020 (do 9. října 2020) k jejíž úhradě žalobkyni 12. 10. 2022 vyzvala se splatností do 20. 10. 2022 a následně započetla proti tvrzené pohledávce žalobkyně, čímž došlo k zániku pohledávky. Navrhla proto rozsudek změnit tak, že se žaloba zamítá. 6. Žalobkyně navrhla rozsudek jako správný potvrdit. Podrobně popsala, jaké platby žalované poskytla (303 000 Kč v pravidelných splátkách a mimořádných drobných platbách, 282 500 Kč z dědictví po zemřelém manželu žalobkyně). Sama žalovaná v účastnické výpovědi připustila, že jí žalobkyně posílala peníze přes p. [příjmení]. V emailu z 6. 4. 2012 také navrhovala, aby žalobkyně jí posílala 2 - 3tisíce před účet p. [příjmení], čemuž žalobkyně vyhověla a takto po pravidelných měsíčních platbách uhradila 253 000 Kč. Bylo to také zjištěno z výpisů z účtu žalobkyně (její platby [anonymizováno]. [příjmení]) a účtu [anonymizováno]. [příjmení] (převody na účet žalované). 7. Žalovaná také ve výpovědi potvrdila, že bylo dohodnuto, že žalobkyně nebude platit žádný nájem, pouze poplatky družstvu a energie a bude byt užívat do smrti. Tuto dohodu žalovaná porušila. Započtení možné není, neboť žalovaná takovou pohledávku nemá. Namítla také promlčení pohledávky a zneužití práva. S námitkou nakonec žalovaná přichází až v odvolacím řízení, přičemž by jinak šlo také o pohledávku nejistou, k započtení nezpůsobilou. V započtení také žalovaná neuvádí, které pohledávky měly započtením zaniknout a které nikoliv. Konečně poukázala též na to, že soud I. stupně akcentoval i otázku dobrých mravů. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným. 9. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování zejména ohledně plateb, které obdržela žalovaná od žalobkyně přičemž, jelikož převážná část plateb byla žalované poukazována prostřednictvím [anonymizováno]. [příjmení], zabýval se i tím, v jakém rozsahu jde o prostředky poskytnuté žalobkyní a v jakém [anonymizováno]. [příjmení]. Provedené dokazování náležitě zhodnotil včetně toho, které skutečnosti má za prokázané a čím, které nikoliv a proč. Obdobně to platí i o dalších skutečnostech pro věc významných. Námitky žalované ohledně skutkového stavu jsou pouze polemikou s takovými zjištěními, přičemž žalovaná ani nenabízí žádnou vlastní skutkovou verzi. 10. Odvolací soud považuje provedený rozsah dokazování za dostatečný a skutkové závěry soudu I. stupně za přesvědčivé a odpovídající řádnému zhodnocení důkazů. Vychází proto ze skutkových závěrů soudu I. stupně, přičemž neshledal, že by bylo třeba některý z důkazů opakovat či dokazování doplňovat. Tomu pak odpovídá závěr, že žalobkyně prokázala, že uhradila žalované na pořízení členského podílu v bytovém družstvu, resp. v souvislosti s tím v době od r. 2012 do 30. 6. 2019 celkem 585 500 Kč. 11. Pokud jde o právní posouzení věci, dospěl odvolací soud k odlišným dílčím závěrům, jakkoli výsledné právní posouzení je v zásadě shodné. Bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou a [anonymizováno]. [příjmení] dohodly, že za účelem zajištění bydlení žalobkyně koupí žalovaná byt (členský podíl v bytovém družstvu), přičemž jeho nákup byl financován převážně z půjčky, kterou si vzala žalovaná od [anonymizováno]. [příjmení] (původně tchána) a kterou měla také jmenovanému vrátit, přičemž žalobkyně a [anonymizováno]. [příjmení] se měly také na nákladech spojených s pořízením bytu podílet. Současně bylo dojednáno, že žalobkyně bude mít právo byt bezplatně užívat až do své smrti s tím, že bude hradit toliko platby družstvu a provozní výdaje (zejména energie). Podle toho také obě strany postupovaly až do doby, kdy mezi nimi došlo k rozkolu (r. 2020). Žalovaná souhlas s bydlením žalované v září 2020 odvolala, členský podíl v družstvu převedla na svého druha, který požaduje vyklizení žalobkyně z bytu. 12. Na rozdíl od soudu I. stupně nepovažuje odvolací soud takové ujednání za neurčité, neplatné nebo právně nezávazné. Jakkoli skutečně nejde o vztah nájemní, podnájemní ani darovací, dohoda mezi účastnicemi je určitá (umožnění bydlení žalobkyně za příspěvek na pořízení bytu žalovanou, to vše v kontextu širších a dlouhodobějších rodinných vztahů včetně vztahů majetkových), přičemž o obsahu takové dohody nebylo mezi účastnicemi dlouhodobě žádného sporu. Nemohlo se jednat o plnění nemožné (protože žalovaná nebyla vlastnicí bytu) jelikož získáním členského podílu v bytovém družstvu spojeného s právem nájmu bytu žalované vzniklo právo byt užívat i přenechávat do užívání třetí osobě. 13. Se soudem I. stupně lze souhlasit v tom, že nebylo ničeho ujednáno o vrácení poskytnutých finančních prostředků žalobkyni pro případ ukončení bydlení žalobkyně v bytě. Jinak ovšem jde o ujednání charakteru nepojmenované smlouvy ve smyslu § 51 obč. zák. zakládající žalobkyni právo bydlení v bytě za stanovených podmínek, aniž by však šlo o právo nájemní či podnájemní anebo věcné břemeno. Smlouva byla sjednána (pokud jde o bydlení žalobkyně) na dobu neurčitou a podle § 582 odst. 1 obč. zák. jí bylo možno vypovědět. 14. Odvolání souhlasu žalované s bydlením žalobkyně v bytě a požadavek nabyvatele členského podílu v družstvu na vyklizení bytu žalovanou má zjevně povahu výpovědi smlouvy. Plnění, které žalobkyně žalované poskytla v souvislosti s pořízením bytu však bylo spojeno s právem doživotního užívání bytu a tato sjednaná okolnost se nenaplnila. Odvolací soud se proto ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že takto žalobkyní poskytnuté peníze se staly bezdůvodným obohacením žalované, a to ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. resp. 2991 odst. 2 o. z. (platby od 1. 1. 2014) a to jakožto plnění z právního důvodu, který odpadl. Což nic nemění na právu žalobkyně požadovat vydání takového plnění. 15. Vzhledem k tomuto závěru také přehodnotil závěry soudu I. stupně ohledně námitky promlčení. K promlčení nároku zde totiž nedošlo, jelikož promlčecí lhůta započala běžet teprve poté, co byla smlouva jednáním žalované a nabyvatele členského podílu vypovězena. Dříve totiž žalobkyně vycházející z trvání smlouvy nemohla právo na vydání bezdůvodného obohacení před soudem uplatnit, protože za trvání smlouvy o bezdůvodné obohacení nešlo (šlo o plnění podle smlouvy) a teprve výpovědí smlouvy vzniklo právo na vrácení plnění poskytnutého z důvodu, který odpadl. V únoru 2021, kdy byla podána žaloba, tak promlčecí lhůta dle obč. zák., ani dle o. z. neuplynula. 16. Žalovaná se neubrání ani námitkou započtení tvrzených pohledávek za žalobkyní z titulu obohacení za užívání bytu v letech 2013 2020. Tato námitka se opírá o tvrzení, jež nebyla uplatněna v řízení před soudem I. stupně, tudíž jde o nepřípustnou skutkovou novotu ve smyslu § 213 odst. 5 o. s. ř. Kromě toho, jde o pohledávku nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 a ze započtení není zřejmé, které tvrzené pohledávky žalované takto mají zaniknout. Vzhledem k závěru o smluvním ujednání mezi stranami s právem žalobkyně bezplatně byt užívat (přinejmenším do účinků výpovědi) však z tohoto titulu tvrzený nárok žalované nevznikl.