25 C 56/2023-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 27 450 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne 19. 1. 2022 provedla odtah vozidla [registrační značka] na parkoviště provozované žalobkyní, o čemž byl sepsán protokol [číslo]. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok dle nařízení hlavního města Prahy. Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah a parkovné. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou, ale dosud nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně rozhodla dne 19. 1. 2022 o odtahu vozidla [registrační značka] a vozidlo bylo téhož dne odstaveno na záchytné parkoviště. O odstranění vozidla rozhodl strážník městské policie na základě ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. (zjištěno z protokolu [číslo]). Žalovaný je provozovatelem vozidla [registrační značka] (zjištěno z osvědčení o registraci vozidla). Podle nařízení Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013, č. 2/2013, činí maximální cena za jeden odtah vozidla 1 900 Kč, cena za 1. až 3. den služby parkoviště 250 Kč za den, za 4. až 180. den 400 Kč za den a od 180. dne 50 Kč za den (zjištěno z nařízení). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 28. 3. 2022 a 13. 9. 2022. 4. Podle ust. § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ ZPK“) rozhodne policista nebo strážník obecní policie o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. 5. Žalobkyně prostřednictvím strážníka městské policie rozhodla o odstranění vozidla žalovaného ve smyslu ust. § 27 odst. 5 ZPK. Vozidlo bylo v souladu se zákonem odstraněno na náklad jeho provozovatele, tedy žalovaného. Žalovaný vyúčtovanou částku neuhradil, a proto soud s ohledem na výše uvedené shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku. O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 298 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 098 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.