28 C 4/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedla, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena dne 31. 7. 2019 smlouva o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se zavázala žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč a žalovaný se zavázal dodržovat smluvní podmínky a udržovat na účtu kreditní obrat a zejména nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Úvěr byl úročen sazbou 19,9 % ročně a v případě porušení smlouvy také sjednaným úrokem z prodlení. Žalovaný porušil podmínky, když překročil limit úvěru a nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně aktuální výši přečerpaného účtu převedla na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho hrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což však žalovaný taktéž neučinil. Žalobkyně tak zesplatnila celý úvěr ke dni 7. 10. 2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výš 35 895,95 Kč, smluvního úroku ve výši 449,87 Kč, smluvních poplatků ve výši 300 K, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1,54 Kč a smluvního úroku z částky 36 345,82 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoli k tomu byl vyzván. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr do limitu 30 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaný překročil úvěrový limit (zjištěno z výpisů u úvěrového účtu) a zároveň nehradil splátky řádně a včas (zjištěno z výpisu z běžného účtu), a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 7. 10. 2022 (prokázáno oznámením o zesplatění). Žalovaný jistinu úvěru společně s úrokem a poplatkem nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z upomínky). 5. Podle ustanovení § 2665 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle výše uvedených ustanovení, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do limitu 30 000 Kč. Zatímco žalobkyně žalovanému dohodnutou částku úvěru poskytla, žalovaný porušil úvěrové podmínky a přečerpal úvěrový limit a navíc nesplácel úvěr řádně a včas a ocitl se tak v prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 o. z., v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné částky včetně příslušenství soudní cestou, a to nejen pokud jde o dlužnou úvěrovou jistinu, ale také smluvní úrok z prodlení. Jelikož žalovaný svoji povinnost uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím ani přes upomínku nesplnil, soud žalobu shledal důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 448 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ust. § 14b odst. 1 bod 3. a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2x písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ vyhláška“), třemi úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), a dále třemi náhradami hotových výdajů po 100 Kč podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky, to vše zvýšeno o 21 % DPH. 10. Celkové náklady žalobkyně ve výši 3 626 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.