42 C 370/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 9. 12. 2022 domáhala zaplacení částky 14 046 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná je bývalou zaměstnankyní žalobkyně, u které působila na pozici všeobecná sestra. Pracovní poměr žalované skončil dne 29. 6. 2022. Ke dni ukončení pracovního poměru měla žalovaná vůči žalobkyni stále neuhrazené závazky ve výši 14 046 Kč a uzavřela s žalovanou dohodu o uznání dluhu, ve které se zavázala dlužnou částku uhradit nejpozději do 30. 9. 2022. Žalovaná však dosud ničeho neuhradila. Dále vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od 1. 10. 2022 do zaplacení. Dne 10. 10. 2022 zaslala žalobkyně žalované výzvu k zaplacení dlužné částky, kterou žalovaná převzala dne 8. 11. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 29. 6. 2022 dohodu o rozvázání pracovního poměru a úhradě dluhu (vč. uznání dluhu). Žalovaná pracovala pro žalobkyni na pozici všeobecná sestra na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2005. Pracovní poměr žalované skončil ke dni 29. 6. 2022. Žalovaná uznala, že ke dni podpisu této dohody dluží žalobkyni peněžitou částku ve výši 14 046 Kč, a to jako dluh za přečerpání nároku na dovolenou za kalendářní rok 2019 o délce 7 pracovních dní / 56 hodin. (prokázáno citovanou dohodou) 6. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne 10. 10. 2022. Výzvu si žalovaná převzala dne 8. 11. 2022 (prokázáno citovanou výzvou) 7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Žalovaná pracovala u žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2005 na pozici všeobecná sestra. Pracovní poměr žalované skončil ke dni 29. 6. 2022. Žalovaná přečerpala nárok na dovolenou za kalendářní rok 2019 o 7 pracovních dní / 56 hod a žalobkyni tak dluží částku 14 046 Kč. Tento dluh žalovaná v dohodě o rozvázání pracovního poměru a úhradě dluhu (vč. uznání dluhu) uznala v souladu s § 2053 o. z. a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žádala toliko náhradu zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v této výši.