8 C 133/2023-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum], domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně jako pronajímatelka uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu s žalovanou jako nájemkyní. Na základě nájemní smlouvy poskytla žalobkyně žalované k užívání vozidlo [anonymizována dvě slova], s [registrační značka] Nájemní smlouva zanikla dne [datum] vrácením předmětu nájmu žalobkyni. Žalovaná se za poskytnutí vozidla zavázala uhradit žalobkyni částku 30 250 Kč včetně DPH za měsíc nebo částku poměrnou v případě zániku smlouvy v průběhu měsíce. Žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] se splatností dne [datum] znějící na částku 30 250 Kč za nájemné za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně dále vystavila žalované fakturu [číslo] se splatností dne [datum] znějící na částku 5 041,65 Kč za nájemné za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně dále požaduje částku 1 341 Kč s odůvodněním, že povinností žalované bylo vrátit vozidlo žalobkyni ve stavu, v kterém ho od žalobkyně převzala. Vozidlo bylo žalované poskytnuto s plnou nádrží pohonných hmot, přičemž při vrácení byla v nádrži pouze jedna třetina pohonných hmot. Maximální objem nádrže činí 90 l. Vzhledem k tomu vznikla na majetku žalobkyně škoda ve výši 1 341 Kč odpovídající hodnotě 30 l nafty za cenu 44,70 Kč. Žalovaná se dále v nájemní smlouvě zavázala ke spoluúčasti na poškození předmětu nájmu ve výši 10 % nejméně však 10 000 Kč. V průběhu trvání nájemního vztahu byl předmět nájmu poškozen, čímž žalobkyni vzniklo právo požadovat náhradu škody ve výši 10 000 Kč. Žalovaná přes předžalobní výzvu žalobkyně dlužnou částku neuhradila. 2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. 3. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto skutkovému stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o pronájmu vozu, jejímž předmětem byl nájem vozidla [anonymizována dvě slova] s [registrační značka]. Žalovaná se zavázala za pronájem uhradit žalobkyni částku 25 000 Kč bez DPH za měsíc. Dle smlouvy o pronájmu odpovídá nájemce za škody způsobené ve výši 10 % minimálně však 10 000 Kč. Nájemce je povinen vrátit vozidlo s přihlédnutím k obvyklému opotřebení ve stavu, v jakém jej převzal. (zakázkový list, smlouva o pronájmu vozu) Při vrácení vozu byl zaznamenán stav nádrže – ¾, poškození pravého rohu zadního nárazníku, poškození dálkových světel a znečištění interiéru. (zakázkový list) Žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] znějící na částku 30 250 Kč včetně DPH, splatnou dne [datum] (faktura ze dne [datum]) Žalobkyně vystavila žalované fakturu [číslo] znějící na částku 5 041,65 Kč včetně DPH, splatnou dne [datum] (faktura ze dne [datum]) Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky. (předžalobní výzva ze dne [datum] včetně podacího lístku) 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Podle § 2321 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. V řízení bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o nájmu dopravního prostředku podle § 2321 o. z. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně poskytla dle smluvního ujednání žalované vozidlo, žalovaná se za poskytnutí vozidla zavázala uhradit částku 30 250 Kč měsíčně či částku poměrnou v případě zániku smlouvy v průběhu měsíce. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě spoluúčasti při poškození vozidla ve výši 10 % minimálně však 10 000 Kč plus DPH, dále se zavázala vrátit vozidlo ve stavu, v jakém jej převzala. Žalobkyně vyúčtovala žalované nájemné ve výši 30 250 Kč a ve výši 5 041,65 Kč. Při předání vozidla bylo zjištěno poškození pravého rohu zadního nárazníku, poškození dálkových světel a znečištění interiéru, za což žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 000 Kč. Žalovaná vozidlo nevrátila ve stavu, v jakém jej převzala, neboť vozidlo bylo žalované předáno s plnou nádrží pohonných hmot, přičemž žalovaná nevrátila vozidlo s plnou nádrží, za což žalobkyně požaduje uhradit částku 1 341 Kč (1/3 nádrže = 30 l nafty za cenu ve výši 44,70 Kč). Žalobkyně tak má nárok na celkovou dlužnou částku ve výši 46 632,65 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 13 772,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 866 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška“), ve výši 2 980 Kč za každý úkon právní služby vykonaný advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 4 vyhlášky v částce 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Soud stanovil třídenní lhůtu k plnění obou povinností v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.