18 C 267/2023-50 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému dne , datum, na účet žalovaného č. , č. účtu, prostředky ve výši 14 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 875 Kč do , datum, . Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného dotazem na jeho rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry, které ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. nahlédnutím do relevantních databází. Smlouva byla mezi účastníky uzavřena prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kde žalovaný vyplnil žádost o úvěr a potvrdil souhlas se smlouvou zaškrtnutím příslušného políčka. Souhlas s uzavřením smlouvy následně žalovaný potvrdil SMS kódem. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 3 750 Kč, o kterou žalobkyně snížila požadovanou výši smluvní pokuty. Žalobkyně na žalovaném kromě jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za pět odeslaných výzev a smluvní pokutu ve výši 1 108 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván předžalobní upomínkou ze dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem , Anonymizováno, . Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 19 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť účastníci uzavřeli v závěrečných ustanovení ve spotřebitelské smlouvě dohodu o příslušnosti českých soudů, přičemž v době uzavření smlouvy měla žalobkyně sídlo a žalovaný bydliště (pro účely nařízení oba měli bydliště, viz čl. 62 a 63 nařízení) v témže členském státě (České republice). Žalovaný námitku nedostatku příslušnosti českých soudů v řízení neuplatnil.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto skutkovému stavu:5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce ve znění dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, a ze dne , datum, , ve které je označen svým rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku ve výši 14 500 Kč, za kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 3 750 Kč, přičemž za předpokladu, že žalovaný vrátí zápůjčku řádně a včas, tj. nejpozději do , datum, , činí výše poplatku 0 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. RPSN činila 33 519 % za předpokladu, že klient vyčerpá zápůjčku okamžitě v plné výši a tuto splatí do data , datum, . Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím SMS kódu. Dle čl. 2.3 smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí. V případě prodlení žalovaného s plněním jeho závazků dle smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl současně povinen v případě svého prodlení nahradit účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením, a to 500 Kč za listinnou upomínku, 100 Kč za e-mailovou upomínku, 50 Kč za telefonickou upomínku a 30 Kč za SMS upomínku. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (smlouva o zápůjčce včetně dodatku ze dne , datum, a dodatku ze dne , datum, ).6. Žalobkyně dne , datum, převedla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě částku ve výši 12 500 Kč, dne , datum, částku ve výši 1 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 1 000 Kč (výpis z běžného účtu).7. Žalobkyně vyhotovila písemnou upomínku adresovanou žalovanému a datovanou , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, (upomínky).8. Žalobkyně vyhotovila předžalobní výzvu ze dne , datum, , ve které vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva).9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze závěrečných ustanovení všeobecných obchodních podmínek žalobkyně.11. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „ZoSÚ“), ve znění účinném do 28. 5. 2022, přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Žalobkyně v řízení neprokazovala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ a v reakci na výzvu soudu k doložení důkazů k procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že nic dalšího nebude doplňovat a navrhla, aby soud posoudil její nárok jako plynoucí z bezdůvodného obohacení na straně žalovaného na její úkor, tudíž soud nenařizoval za tímto účelem jednání a již žalobkyni s ohledem na princip hospodárnosti řízení k této skutečnosti dále nevyzýval.16. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitc