18 C 331/2024-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o dodávce elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, . Za elektřinu dodanou na odběrné místo v období od , datum, do , datum, vystavila žalobkyně žalovanému fakturu ze dne , datum, , č. , hodnota, , znějící na částku , částka, splatnou dne , datum, . Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne , datum, vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 5 má pravomoc věc projednat český soud, neboť žalovaný má bydliště v České republice.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalovanému zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, , a zajistit související služby v elektroenergetice, za což se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní cenu silové elektřiny a cenu za související služby v elektroenergetice (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, ). Dodanou elektřinu za období od , datum, do , datum, vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou splatnou dne , datum, znějící na částku ve výši , částka, a současně žalovaného vyzvala k úhradě této částky (faktura č. , hodnota, ). Naposledy byl žalovaný žalobkyní k úhradě dlužné částky upomínán dopisem ze dne , datum, (předžalobní upomínka, doručenka).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne , datum, vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., dle jejíhož čl. 48 odst. 2, jestliže se účastníci na volbě práva neshodli, řídí se tyto vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území uzavřeli smlouvu. Vzhledem k tomu, že k uzavření smlouvy došlo na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.7. Podle § 50 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.8. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 odst. , právnická osoba, zákona, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaný se zavázal za dodávky hradit sjednanou vyúčtovanou cenu. Žalobkyně vyúčtovala cenu energie fakturou znějící celkem na částku , částka, . Výši dlužné částky žalovaný v řízení nesporoval. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil a žalobkyni vzniklo právo na její úhradu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I., o příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, úrok z prodlení přiznal žalobkyni ode dne následujícího po splatnosti poslední dlužné faktury až do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši , částka, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši , částka, a ve dvou náhradách hotových výdajů nezastoupeného účastníka po , částka, podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu.10. Lhůtu pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.