25 C 408/2021-998 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15. 10. 2021 domáhaly po žalované s ohledem na svůj dosud neuspokojený restituční nárok ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jiném zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), nahrazení projevu vůle žalované spočívající v uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku ve vlastnictví státu podle zákona o půdě s žalobkyněmi, a to ve znění uvedeném ve výroku II tohoto rozsudku s tím, že pozemek, jehož převodu se žalobkyně domáhají, je pozemek parc. č. , Anonymizováno, zapsaný na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, , vedený u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, .2. Žalobkyně vzaly se souhlasem žalovaného podáním ze dne 26. 3. 2024 žalobu částečně zpět v části, ve které se původně domáhaly uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , který byl v průběhu řízení rozdělen a z něho odděleny geometrickým plánem ze dne 24. 5. 2023 části označené nově parc. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Důvodem zpětvzetí žaloby byla dohoda s žalovaným na tom, že místo sporného pozemku parc. č. , Anonymizováno, budou žalobkyně požadovat uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k pozemku uvedenému ve výroku II.3. Soud proto řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), za použití jeho odstavce 3, zastavil.4. Žalovaný v době, kdy se žalobkyně touto žalobou domáhaly nahrazení projevu jeho vůle s uzavřením smlouvy ve vztahu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , proti žalobě vznesl řadu zásadních námitek. Poté, co žalobkyně se souhlasem soudu (a rovněž žalovaného) změnily žalobu tak, že se domáhaly uzavření smlouvy ve vztahu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , žádné námitky ve vztahu k převoditelnosti tohoto pozemku neměl, zároveň nesporoval tvrzení žalobkyň o existenci jejich nároku, přičemž se s nimi shodoval i v tom, že ocenění pozemku v , Anonymizováno, bylo provedeno na částku 26 011,60 Kč a zůstatek restitučního nároku žalobkyň je dostačující pro nahrazení projevu vůle způsobem navrženým žalobkyněmi. Soud uvedenou změnu žaloby při jednání připustil, čímž odpadlo řešení prakticky všech předchozích námitek žalovaného.5. Žalovaný tedy nesporoval převoditelnost výše uvedeného pozemku, nesporoval ani jeho cenu, stejně tak se shodoval se žalobkyněmi, že aktuální zůstatek jejich nároku je dostačující pro postup, který je navrhován změněnou žalobou. Soudu dal k úvaze pouze posouzení otázky své tvrzené liknavosti, kdy poukázal na to, že tato již sice byla dostatečně judikována rozhodnutími Nejvyššího soudu, avšak je sporné, zda liknavost žalovaného přetrvává dodnes. Judikatura, na kterou žalobkyně správně odkazují, byla vydána za situace, kdy k přecenění pozemků došlo bezprostředně před vydáním rozhodnutí. Nejvyšší soud i podle žalované správně dovodil, že by nebylo spravedlivé trvat na účasti žalobkyň ve veřejných nabídkách. V posuzovaném případě je však situace odlišná, neboť k přecenění pozemků došlo ještě před podáním žaloby. Žalovaný totiž k přecenění dobrovolně přistoupil před pěti lety v rámci jiného soudního řízení a má za to, že liknavost a svévoli u něho není možné nacházet donekonečna a je legitimní požadovat, aby žalobkyně postupovaly zákonnou cestou, tedy prostřednictvím veřejných nabídek. Dal proto soudu k úvaze, zda byly splněny mimořádné podmínky pro vyhovění žalobě, kterými jsou dlouhodobá a marná snaha žalobkyň o uspokojení restitučního nároku a naproti tomu liknavost žalovaného.6. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a znaleckými posudky předloženými účastníky, které se však vztahovaly k původně uplatněnému návrhu žalobkyň ve vztahu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Pro posouzení žalobního nároku však byly po připuštění změny žalobního petitu podstatné pouze ty, které se vztahují k pozemku uvedenému ve výroku. Protože ale byla tvrzení o existenci restitučního nároku žalobkyň, vhodnosti pozemku uvedeného ve výroku k bezúplatnému převodu, jeho ocenění částkou 26 011,60 Kč a vyčíslení aktuálního zůstatku restitučního nároku žalobkyň zcela nesporná, neshledal soud potřebu samostatného hodnocení kteréhokoliv z provedených důkazů (Informace o pozemku parc. č. , Anonymizováno, , včetně náhledu ortofotomapy, přehled nároku a plnění nároku oprávněné osoby, znalecký posudek č. , hodnota, ), když sporná byla nanejvýše otázka právního hodnocení.7. Po zhodnocení nesporných tvrzení a provedených důkazů tak soud uzavřel, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými dle zákona o půdě, disponují včas uplatněným restitučním nárokem plynoucím z rozhodnutí citovaných ve výroku II odstavec II. tohoto rozsudku, a to ve výši značně převyšující cenu předmětného pozemku (strany se pouze drobně lišily ve vyčíslení nároku, na rozhodnutí soudu to nemělo žádný vliv). Tato cena byla potom potvrzena znaleckým posudkem č. , hodnota, .8. Soud se za této zcela přehledné skutkové situace zabýval pouze otázkou, zda postup žalovaného v dané věci stran možného uspokojení restitučních nároků byl vůči žalobkyním liknavý a zda se žalobkyně jako oprávněné osoby nemohly i přes svůj aktivní přístup dlouhodobě domoci svých práv. Žalobkyně (jejich právní předchůdci) uplatnily restituční nárok v roce 1992, jsou oprávněnými osobami dle zákona o půdě a přestože v řízení nebylo sporu o tom, že jejich nárok byl přiznán mnoha rozhodnutími obecných soudů, nebyl dosud zcela vypořádán a jeho zůstatek se pohybuje okolo 150 000 Kč u každé z nich.9. Žalobkyně v prvé řadě poukazovaly na to, že v roce 1992 (tedy více než před 30 lety) uplatněný restituční nárok nebyl v rozumné době uspokojen především proto, že byl na počátku žalovaným nesprávně oceněn a teprve v důsledku aktivní činnosti žalobkyň došlo k uznání tohoto pochybení a přecenění nároku.10. Otázka liknavosti žalovaného byla předmětem opakovaného rozhodování soudů vyšších stupňů, kdy jejich závěry lze shrnout tak, že oprávněná osoba podle zákona o půdě může požadovat, aby žalovanému byla uložena povinnost uzavřít s ní smlouvu o převodu určitého pozemku, pokud žalovaný jako veřejnoprávní subjekt neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků mající takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo možno označit za liknavé, či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, a nálezy Ústavního soudu ČR pod sp. zn. III. ÚS 495/02, či pod sp. zn. III. ÚS 495/05).11. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, vyplývá, že „okolnosti….případu mohou naplňovat ony předpoklady, za nichž lze nárok oprávněné osoby uspokojit i převodem pozemku mimo veřejnou nabídku podle § 11a zákona o půdě. Nelze přitom ztratit ze zřetele ani okolnost, že žalobkyně sama již vynaložila značné úsilí k uspokojení nároku….S opětovným připomenutím, že žalobkyně…..se svých práv podle restitučních předpisů marně domáhá již od roku 1992, pokládá dovolací soud takový důsledek za obtížně akceptovatelný a neslučitelný s principy právního státu, jenž musí dbát nejen na dodržování právně formálních postupů, ale i principu spravedlnosti v chování a jednání státu (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009).12. Okolnosti posuzované v uvedeném rozhodnutí jsou obdobné okolnostem řešeným v předmětném řízení, neboť předchůdci žalobkyň rovněž uplatnili svůj restituční nárok v roce 1992 a do současné doby není bezezbytku uspokojen. Z toho vyplývá, že postup žalovaného je v daném případě možné posoudit jako liknavý, svévolný či diskriminační, neboť žalobkyně jako oprávněné osoby se i přes své aktivní přičinění nemohou dlouhodobě domoci svých práv.13. Jak správně žalobkyně poznamenaly, jejich restituční věcí se dovolací soud opakovaně zabýval, když v usnesení ze dne 24. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2016, zhodnotil postup žalovaného jako liknavý ba svévolný, když ….. (odvolací soud) vzal v úvahu právě další okolnosti případu, včetně zjištění o aktivitách žalobců při uplatňování nároků, zatímco žalovaná setrvávala na nesprávném ocenění nároku, čímž reálně ztěžovala žalobcům účast a následné uspokojení nároků zákonem jinak zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (obdobně odůvodněno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016). Stejný závěr (opět v restituční věci žalobkyň) dovolací soud vyslovil v rozsudku ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1191/2020, v němž uvedl, že „hodnotící závěr soudů nižších stupňů o liknavém a svévolném postupu dovolatelky při uspokojování restitučních nároků žalobců odpovídá výše citované rozhodovací praxi a není nepřiměřený zjištěným skutk