28 C 24/2024-113 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zd. soudu dne 31.1. 2024 domáhal po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím, s tvrzením, že na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Afs 411/2021-42 ze dne 19.9. 2023, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 11 Af 37/2017-119 ze dne 4.11.2021, měla žalovaná žalobci vrátit uhrazené náklady soudního řízení v celkové výši 27 684 Kč. Důvodem navrácení částky je to, že zrušením rozsudku odpadl právní důvod pro úhradu nákladů řízení a plnění se stalo bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2991 obč. zák. Náklady soudního řízení byly žalované zaplaceny Odvolacím finančním ředitelstvím dne 9.12.2021, a to dne 17.6.2019 částka ve výši 16 600 Kč a částka 11 084 Kč dne 9.12.2021 formou zápočtu. Žalobce žalovanou vyzval k vrácení uhrazené částky dne 25.10.2023 a 22.11.2023, avšak bezvýsledně. Odvolací finanční ředitelství postoupilo pohledávku k vymáhání Generálnímu finančnímu ředitelství, které zaslalo žalované dne 10.1.2024 předžalobní výzvu, ani poté však žalovaná dlužnou částku neuhradila.2. K námitce žalované ohledně zániku žalované pohledávky z důvodu započtení dále doplnila, že podle žalobce byly úroky ve výši 4 457 832 Kč určené na základě rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Praha, územní pracoviště Praha 5, žalované uhrazeny a pohledávka tedy zanikla dne 9. 5. 2019.3. Žalobce se tak podanou žalobou po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 27 684 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení.4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Ve vyjádření ze dne 26.2.2024 uvedla, že nárok žalobce zanikl z důvodu započtení vzájemných pohledávek dne 19.12.2023. Uvedla, že ve prospěch žalované byly již dříve vydány tři Rozhodnutí o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně, vydané 6.5.2019, 12.6.2019 a 7.8.2019, jimiž byl žalované přiznán sankční úrok ve výši 4 457 832 Kč, 2 044 795 Kč, resp. 2 551 859 Kč, který nebyl žalované dosud vyplacen a je neoprávněně zadržován. Po výzvě k úhradě žalované částky ze dne 19.12.2023 žalovaná provedla zápočet proti pohledávce z titulu rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu, územní pracoviště pro Prahu, č.j. 4390018/19/2005-80542-806357, jímž bylo rozhodnuto o přiznání nároku na zaplacení částky ve výši 4 457 832 Kč, čímž dle žalované nárok žalobce zanikl.5. Ze všech shora uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.6. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“ ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ustanovení § 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.7. V řízení byl provedeným dokazování prokázán následující skutkový děj:8. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 11 Af 37/2017-78 ze dne 23.5. 2019 a rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 11 Af 37/2017-119 ze dne 4.11. 2019 bylo rozhodnuto o tom, že se rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10.8.2017, č.j. 34375/17/5100-5100-41453-711866, jimiž byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzeno celkem šest rozhodnutí Finančního úřadu pro hl.m. Prahu – zajišťovací příkazy, ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný byl dle tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobci (v tomto řízení v postavení žalované) náhradu nákladů řízení ve výši celkem 27 684 Kč. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č.j. 4 Afs 411/221-42 ze dne 19.9.2023 byl cit. rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V souvislosti s těmito rozhodnutími byly žalobcem žalované vyplaceny částky ve výši 16 600 Kč, resp. 11 084 Kč, formou zápočtu, a to jako náklady soudního řízení vedeného před Městským soudem v Praze. (prokázáno cit. Rozsudky, doklady o platbě). Žalovaná je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku. (prokazováno výpisem z obchodního rejstříku) Finanční úřad pro hl.m. Prahu vydal dne 6.5.2019 rozhodnutí o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně, jímž byl žalované přiznán úrok ve výši celkem 4 457 832 Kč, s odkazem na Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. 45 Af 31/2016-81 ze dne 28.1.2019, jímž byla zrušena rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 15.9.2016 a rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj z 15.7.2016. Finanční úřad pro hl.m. Prahu vydal dále dne 12.6.2019 rozhodnutí o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně, jímž byl žalované přiznán úrok ve výši celkem 2 044 795 Kč, resp. na základě rozhodnutí ze dne 7.8.2019 částku ve výši 2 551 859 Kč. Součástí těchto rozhodnutí byl vždy výpočet úroku z prodlení. (prokazováno rozhodnutími Finančního úřadu pro hl.m. Prahu)9. Žalobce a před ním i Odvolací finanční ředitelství vyzývaly žalovanou opakovaně k úhradě dlužného částky dne 22.11.2023, vč. předžalobní výzvy ze dne 10.1.2024. V reakci na to zaslal právní zástupce žalované Odvolacímu finančnímu ředitelství odpověď, kde uvedl, že dlužnou částku 27 684 Kč žalovaná nesporuje, a provedl jednostranný zápočet dlužné částky, která je předmětem řízení, na pohledávku z titulu úroku z prodlení s odkazem na rozhodnutí č.j. 4390018/19/2005-80542-806357 (prokazováno výzvami k úhradě, zápočtem žalované)10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro řízení.11. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:12. Provedeným dokazováním a nespornými tvrzeními účastníků má soud za prokázáno, že Odvolací finanční ředitelství uhradilo v souvislosti s řízením vedeným před Městským soudem v Praze žalované náklady řízení ve výši celkem 27 684 Kč. Rozsudek, kterým bylo o této povinnosti rozhodnuto, byl však rozsudkem Nejvyššího správního soudu zrušen.13. Veškeré takto provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.14. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 2991 a násl. zák.č.89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).15. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Z relevantní judikatury soud uvádí následující:17. Pro vznik povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení se vyžaduje existence obecných předpokladů, které musí být splněny v každém případě neoprávněného majetkového prospěchu. Jedná se o nabytí majetkových hodnot, tedy rozmnožení majetku obohaceného, fyzickou nebo právnickou osobou (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3281/2012), za současného ochuzení nebo snížení majetku ochuzeného, tedy majetkovou újmu jiného subjektu a příčinné souvislosti mezi neoprávněným nabytím majetkového prospěchu obohaceným a majetkovou ztrátou ochuzeného. Základním atributem bezdůvodného obohacení je pak absence spravedlivého důvodu pro obohacení obohaceného.18. Nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo 238/2007)19. Mezi účastníky nebylo sporováno, že v souvislosti se soudním řízením vedeným před Městským soudem v Praze byly žalované uhrazeny náklady soudního řízení ve výši 27 684 Kč, což představuje majetkovou hodnotu získanou žalovanou. Náklady řízení jsou přitom samostatným právním titulem, zpravidla závisejícím na úspěchu v daném řízení, vzniklým teprve na základě konkrétního rozhodnutí soudu a nemají veřejnoprávní povahu. Rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla tato povinnost Odvolacímu finančnímu ředitelství uložena, však byl v následném řízení vedeném před Nejvyšším správním soudem ČR zrušen, důvod platby nákladů předchozího řízení tedy odpadl a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Naproti tomu výše úroku z neoprávněného jednání správce daně je založena na rozhodnutí FÚ pro hl.m. Prahu dle ust. § 254 odst. 1 daňového řádu a jedná se o pohledávku veřejnoprávního charakteru. Započtení takovýchto nároků je dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j 1 Afs 93/2012, ale i nálezu Ústavního soudu č.j. I. ÚS 229/98 nepřípustné.20. Pouze pro úplnost a nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že dle přehledu platebních poukazů územního pracoviště Finančního úřadu pro hl.m. Prahu byla částka vyplývající z rozhodnutí o výši úroku z neoprávněného jednání správce daně č.j. 4390018/19/2005-80542-806357, na kterou žalovaná hodlala provést zápočet, uhrazena dne 14.5.2019, tento nárok tedy zanikl již v roce 2019. I z tohoto důvodu by tedy nebylo m