28 C 254/2024-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 31. 5. 2024 domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, s odůvodněním, že v období od 1. 7. 2019 do 30. 9. 2019 byl žalovaný zaměstnancem žalobce na pozici průvodčí. Žalovaný dohodou o odpovědnosti za ztrátu svěřených prostředků převzal hmotnou odpovědnost za hodnoty jemu svěřené, které byl povinen vyúčtovat. Žalovaný v období, kdy byl u žalobkyně zaměstnán, prokazatelně přebíral od cestujících finanční hotovost za jízdné, které měl odvádět žalobkyni, což však nečinil řádně a vybranou hotovost si ponechával. Ke dni 30. 9. 2019 byla provedena inventura, žalovanému byl vyčíslen dluh ve výši 11 949 Kč, když tuto částku tvoří pohledávka za peněžní hotovost, jež byla žalovanému svěřena k vyúčtování. Dne 30. 9. 2019 byl pracovní poměr ukončen a žalovaný uznal celkový dluh co do částky 11 949 Kč a zavázal se jej uhradit do 31. 10. 2019, což však neučinil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:5. Žalovaný byl od 1.7. 2019 zaměstnancem žalobkyně na pozici průvodčí (prokázáno pracovní smlouvou ze dne 1. 7. 2019). Účastníci uzavřeli dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených prostředků, především finanční hotovosti, kterou žalovaný za dobu svého zaměstnání u žalobkyně přebíral od cestujících (jízdné), tyto měl pravidelně odvádět žalobkyni (prokázáno dohodou o odpovědnosti za ztrátu svěřených prostředků ze dne 1. 7. 2019). Žalobkyně ke dni 30. 9. 2019 provedla inventuru, přičemž byla zjištěna pohledávka za žalovaným ve výši 11 949 Kč. Žalobkyně zrušila pracovní poměr žalovaného ke dni 30. 9. 2019 ve zkušební době (prokázáno zrušením pracovního poměru ve zkušební době ze dne 30. 9. 2019). Mezi žalobkyní a žalovaným byla téhož dne uzavřena dohoda o uznání dluhu a úhradě závazku, ve které žalovaný uznal celkový dluh ve výši 11 949 Kč a zavázal se jej uhradit do 31. 10. 2019, dále výslovně uvedl, že dluh uznává co do důvodu a výše (prokazováno dohodou o uznání dluhu a úhradě závazku ze dne 30. 9. 2019). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván, avšak ničeho neuhradil (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2024 ve spojení s podacím archem).6. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně a po skončení pracovního poměru dne 30. 9. 2019 písemně uznal co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 11 949 Kč představující pohledávku na svěřené peněžní hotovosti a zavázal se ji uhradit ve stanovené lhůtě do 31. 10. 2019, což však neučinil.7. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).8. Podle § 2053 o. z. uzná-li svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v době uznání trvá.9. Prohlášení o uznání dluhu je jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné prohlášení směřující k potvrzení existence konkrétního dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že důvod uznávaného dluhu musí být z listiny o uznání dluhu jednoznačně seznatelný nebo z ní musí alespoň vyplývat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, nebo ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 12/2013). Z předloženého uznání závazku žalovaného jednoznačně vyplývá, že se jedná dlužnou částku na základě dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty, s tím, že v listině je výslovně uvedeno, že žalovaný uznává jak jejich výši, tak důvod (kausu). Soud tedy konstatuje, že uznání dluhu žalovaného je bez jakýchkoli pochybností platné.10. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je pak vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval a věřitel (žalobce) tedy nemusí dokazovat ani vznik dluhu a ani jeho rozsah v době uznání. Soud proto vycházel z právní domněnky, že dluh žalovaného vůči žalobci v době uznání dluhu existoval. Důkazní břemeno ohledně prokázání toho, že dluh buď vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu, bylo na žalovaném.11. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaný dne 30. 9. 2019 písemně uznal svůj dluh ve smyslu § 2053 o. z. vyplývající z uzavřené dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty dle § 252 zákoníku práce. Žalovaný se zavázal k úhradě dluhu do 31. 10. 2019, což neučinil, a neučinil tak ani po upomínkách žalobkyně. Soud proto shledal žalobu důvodnou a žalovanému uložil zaplatit žalovanou částku včetně příslušenství dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. (výrok I.)12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále náklady vzniklé v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny celkem 2 úkony právní služby po 1 580 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to za převzetí a přípravu zastoupení a sepsání žaloby, jejichž výše je dána § 7 bod 5 vyhlášky) z tarifní hodnoty 11 949 Kč a 2 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 uvedené vyhlášky).14. Celkové náklady žalobkyně ve výši 5 350 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).