48 C 147/2024-33 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky či dalšími poplatky prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalované byl úvěr vyplacen, po doplacení předešlého úvěru č. , hodnota, . Žalovaná nedostála svým povinnostem, sjednané splátky řádně a včas nehradila. Žalovaná uhradila celkem 20 splátek, se splátkou splatnou dne , datum, se dostala do prodlení. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k zaplacení dlužných splátek, žalovaná však na tyto výzvy nereagovala. Žalobkyně proto využila svého práva, nesplacenou část úvěru zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná neuhradila ničeho. Před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované. Za tímto účelem si žalobkyně od žalované vyžádala kopii občanského průkazu, výpisy z bankovního účtu, zhodnotila údaje uvedené žalovanou a provedla lustraci žalované v dostupných systémech.2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.3. Žalovaná se k věci samé nevyjádřil.4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru.5. Dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že částka ve výši 11 136 Kč bude žalované vyplacena na její bankovní účet, částka ve výši 20 864 Kč bude vyplacena ve prospěch věřitele (žalobkyně) za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalované a částka ve výši 8 000 Kč bude započtena na náklady poskytovatele úvěru. Náklady poskytovatele úvěru jsou tvořené náklady na lustrum v registrech ve výši 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru ve výši 100 Kč, ostatními administrativními náklady poskytovatele ve výši 4 300 Kč, odměnou zástupci za jeho činnost ve výši 2 400 Kč a náklady na ověření úvěrového případu ve výši 800 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, s měsíční splátkou ve výši 1 730 Kč. Úroková sazba byla 23 % ročně, RPSN bylo 38,71 %. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnutý úvěr a uhradit žalobkyni úrok ve výši celkem 34 088 Kč (zjištěno ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ). Dne , datum, byla provedena verifikační platba ve výši 1 Kč ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, (zjištěno z detailu platby – příchozí platba ze dne , datum, ). Dne , datum, byla na bankovní účet uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru převedena částka ve výši 11 136 Kč (zjištěno z detailu bezhotovostní platby). Dne , datum, byla částka ve výši 20 864 Kč převedena uvnitř banky k závazku č. , hodnota, (zjištěno z detailu platby převodem uvnitř banky). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, ).6. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud žádné pro rozhodnutí ve věci relevantní skutečnosti.7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, dohodu, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč, kdy částka ve výši celkem 32 000 Kč byla vyplacena ve prospěch žalované převodem na účet žalované nebo úplnou úhradou předešlého závazku žalované, částka ve výši 8 000 Kč byla započtena na náklady žalobkyně. Žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni částku ve výši celkem 74 088 Kč odpovídající součtu jistiny úvěru a úroku ve výši celkem 34 088 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 1 730 Kč. Úrok byl sjednán na 23 % ročně. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem , hodnota, měsíčních splátek. Žalovaná byla k zaplacení zbývající dlužné částky vyzvána, na výzvu nereagovala a dlužnou částku nezaplatila.8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. V daném případě byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 40 000 Kč s tím, že z uvedené výše jistiny byla žalobkyní částka ve výši 8 000 Kč započtena na náklady související s poskytnutím úvěru a přímo ve prospěch žalované byla užita částka ve výši 32 000 Kč. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o.z. Závazek žalované byl smlouvou koncipován tak, že žalobkyni de facto před poskytnutím úvěru zaplatí 8 000 Kč na náklady žalobkyně související s poskytnutím úvěru, zaplatí jistinu a dále úrok ve výši celkem 34 088 Kč. Z definice jednotlivých nákladů uvedených ve smlouvě jako náklady poskytovatele úvěru, je zřejmé, že se jedná o zcela běžnou administrativní činnost nutně související s každým úvěrem či zápůjčkou, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel zápůjčky či úvěru. Činnosti specifikované ve smlouvě svou povahou či náročností nijak nevybočují z běžných činností souvisejících s poskytováním finančních prostředků a soud má proto za to, že ani jejich vyčíslení neodpovídá skutečným nákladům, které musí věřitel v této souvislosti vynaložit. Za této situace pak soud uzavřel, že uvedené náklady ve výši celkem 8 000 Kč je dle jejich povahy třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje požadovaný poplatek – požadované náklady kapitalizovaný úrok. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, .12. Za situace, kdy výše jistiny byla 32 000 Kč, výše kapitalizovaného úroku ve smyslu výše uvedeném ve výši 8 000 Kč a výše úrok ve výši celkem 34 088 Kč se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o.z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě je zřejmé, že sjednaný úrok dokonce přesahuje výši jistiny úvěru v částce 32 000 Kč, tedy částku, která byla skutečně poskytnuta žalované, případně ve prospěch žalované k úhradě předešlého závazku žalované. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Z výše uvedeného je přitom zřejmé, že takovou výši úroku, jaká byla sjednána ve smlouvě uzavřené mezi účastníky řízení, nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak jako ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období naprosto nepoměrnou. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný úrok za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o.z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán, je pak v daném případě dokonce absolutně neplatné ve smyslu ust. § 588 o.z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy.13. Soud se proto zabýval nárokem žalobkyně pouze, jde-li o nárok na vydání bezdůvodného oboh